» Obraz versus kýč: umění dojmout sám sebe

Přiznejte se. Že vám doma visí nějaký ten keramický zvoneček s vřele se usmívající tváří a citově vyděračskýma očičkama? Nebo máte na ledničce připlácnutou nějakou hodně uměleckou magnetku z cest? Nikdo vás za to soudit nebude. Muselo by vám v hrudi bít srdce Cruelly de Vil, byste si domů nezatáhli byť jen jediný kýč. A právě proto, že jich všichni máme plné domovy, zaměřil první podzimní Fresh Eye roku 2015 svou pozornost na zkoumání vztahu obrazu a kýče.

 

Nazvali byste živé hrající si kotě kýčem? A co pohlednici, zobrazující kotě, co si hraje? Teoreticky vymezit pojem kýče přišel na říjnový FE doktor Denis Ciporanov. Jako jeden z pilířů tohoto pojmu vyzdvihl právě skutečnost, že příroda sama kýč nevytváří, vždy se jedná o znakový systém.

Zároveň si všichni patrně uvědomujeme, že označení kýč funguje v rámci diskurzu jako mocná zbraň.

Záludný kýč

Ačkoliv s nevkusem obecně se můžeme setkat ve všech dobách, představa kýče se pojí až s možnostmi mechanické reprodukce, která se rozvíjí od 18. století. Kýč tak můžeme nalézt v estetice všech totalitárních režimů, stejně jako třeba ve slohu romantismu a v jeho často formalistických přístupech. Ve fotografiích Jana Saudka, stejně jako v náboženství.

Kýč ovšem nemá vždy tak snadno rozpoznatelnou podobu jako obraz bouří rozvášněné krajiny. Jeho záludnější formy lze nalézt v souvislosti se vzestupem střední třídy, s její touhou vymezit se proti třídě nižší a dosáhnout k té vyšší, s „vykrádáním“ vzorců vyšší kultury v jejich prázdné, formalizované nápodobě. Kdy naposledy jste v některé galerii v centru Prahy viděli nějaký pěkný obraz, který kromě svého „à la Mondrian“ neříkal vůbec nic?

Proč štěně navíc nepomůže

Otázka, proč se s kýčem nesetkáváme neustále a ve všech mediálních obsazích, byla výchozím bodem vystoupení druhého hosta říjnového FE doktora Davida Klimeše. Svůj příspěvek pojmenoval „O zákoně klesajících výnosů kýče“ a právě s pomocí tohoto zákona si na úvodní otázku odpověděl. My, kteří se v pojmech ekonomie nepohybujeme s jistotou, jsme museli nejprve vstřebat vysvětlení, že problematika klesajících výnosů se projevuje tehdy, když při výrobním procesu přidáme další vstupní jednotky, ostatní faktory výroby však nezměníme. A tak jedno další roztomilé štěně nejenže patrně nerozšíří řady spokojených recipientů určitého mediálního produktu, ale může dokonce způsobit jejich odchod k méně kýčovité konkurenci. Úkolem mediální produkce tak je umně mixovat kýč s dalšími postupy. A uvařit například oblíbený infotainment.

Další otázka Davida Klimeše mířila k bulváru. „Je možné, aby bulvár nebyl kýč?“ Dochází při naší reflexi bulváru jen ke kunderovským druhým slzám, dojetí z dojetí, vzteku ze vzteku? Doktor Klimeš se při své obhajobě bulváru obrátil ke klasifikaci kýče podle Tomáše Kulky, která kromě líbivosti, emočního náboje a snadné identifikovatelnosti tématu zdůrazňuje fakt, že kýč substanciálně neobohacuje asociace spojené s tématem. Můžeme ale opravdu říct, že bulvár neprodukuje žádné jiné funkce než právě druhé slzy? Žádnou funkci socializace, žádné informování, žádnou zábavu?

Svatá matrjoška

Kýč tedy možná není úplně všude, přiznejme si však, pořád je ho kolem nás dost. Možností, jak se s ním vyrovnat, nebo i nevyrovnat, se nabízí mnoho. My jsme si jako posledního hosta říjnového FE pozvali Lukáše Pilku z výtvarné skupiny Uličníci, který na kýč ve veřejném prostoru útočí tu barvou, tu celou četou pracantů.

Jedním z cílů se pro Uličníky staly známé monstrózní truhlíky na Smíchově, které od výtvarné skupiny nejprve dostaly zlaté balení, později slavobránu s balónky, a nakonec i četu dřevěných pracantů, kteří se měli postarat o zneškodnění truhlíků.

Ty z nás, pro které slunce na okamžik pohasne pokaždé, když v pražském obchodě se suvenýry zahlédneme matrjošku, zase musel zaujmout projekt Svatá matrjoška. Obří ruská panenka se vynořila z vln Vltavy u Karlova mostu, a pravděpodobně tak definitivně zmátla přítomné turisty.

Ze světa prasátek v klobouku s houbou v pařátkách ale odcestujeme za měsíc do drsnějších krajů. Přijďte si 24. listopadu poslechnout do Prámu příspěvky našich hostů k tématu Obraz versus Třetí svět.



> archiv