Jako tečku za programem Obraz versus čas předkládáme bakalářskou práci Veroniky Kotýnkové z roku 2018, která byla na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně oceněna stipendiem I. A. Bláhy. Cílem autorky je zasadit to, jak se o prokrastinaci a time-managementu hovoří, do širšího kontextu neoliberalismu jako politicko-ekonomické praxe a přesněji do neoliberálního diskurzu o efektivnosti a zvyšující se produktivitě. K analýze zvolila nejprodávanější knihy českých autorů na tuzemském trhu, tedy bestseller Petra Ludwiga Konec prokrastinace (2013) a knihu Time management: efektivní hospodaření s časem Davida Grubera (2009).
Veronika Kotýnková si ve svém výzkumu klade otázku, jakým způsobem se autoři motivačních knih vyjadřují o prokrastinaci a time-managementu a v jakém vztahu jsou jejich rady s neoliberální governmentalitou, vytvářením osobnosti a organizací času. Kotýnková v teoretické části zohledňuje vliv nových informačních technologií, které výrazným způsobem urychlují komunikaci a přenos informací, a popisuje související proměnu vnímání času, jehož se nám přestává dostávat. Vychází z toho, že proměna hospodářského systému vedla i k proměně osobnosti, jeho cílů, morálky a zejména přístupu k práci. Vysoká životní úroveň začala vytlačovat pomalý čas spolu s proměnou pracovní kultury, a tak spoluvytváří tlak na organizaci času. Čas a rychlost produktivity se staly dle Kotýnkové technikou pro posuzování hodnoty práce a člověka.
„Kapitalistická modernita je založena na homogenním, lineárním a abstraktním čase a tedy časoprostorovém zprostředkování trhu. Čas je klíčovým elementem zažívání nerovností (Bear 2016) a abstraktní čas je používán k měření hodnoty objektů a práce (Marx in Bear 2014). (…) Individualita jedince je definována jeho prací, která odráží jeho charakter, a právě kvůli tomu je ochotný se neustále v práci zlepšovat. Dochází tak ke stírání hranic mezi prací a volným časem, v práci již nejsou žádné limity (Bear 2016). Knihy o time-managementu jsou tedy jednou z technik, pomocí které se mají jedinci naučit s časem zacházet tak, aby zvýšili svoji výkonnost.“
Wayne Hope (2006) označuje reálný čas spíše za proces, který vychází z interakce mezi globalizovaným kapitalismem a digitálními technologiemi. Pomalý čas mizí a zároveň dochází k jeho vyprazdňování, přičemž informační technologie pomáhají tento čas vyplnit. Autorka navazuje: „Neoliberální společnost založená na konzumu v nás formuje spotřebitele a informační společnost z nás dělá spotřebitele informací. A jelikož identitu spotřebitele si skrze socializaci internalizujeme, je proto velmi obtížné vyvarovat se spotřebě informací, zejména pokud je naším okolím propagována důležitost udržování si všeobecného přehledu, jelikož mít vzdělání a vědomosti znamená disponovat mocí. Vědění je vždy projevem moci a moc je vždy funkcí vědění (Foucault 1999). Pro člena takové společnosti nejsou nedostatkovým zbožím komodity, nicméně možnost ovládat a řídit svůj čas (Eriksen 2005).“
Právě motivační knihy se podílejí na utváření nového způsobu vnímání sebe sama a pomáhají tak jedincům udržet se aktivní ve společnosti. Žijeme v diskurzu, kde dobře strávený čas je efektivně a produktivně strávený čas. Motivační knihy dle autorky kladou důraz na zvýšení produktivity a efektivity a pomáhají jedincům si osvojit sebedisciplínu, sebe-rozvoj a „správné“ využití času za účelem zvýšení produktivity. Jsou to nástroje sloužící k rozšíření a internalizaci určitých technik a způsobů jednání, které lidem umožňují lepší orientaci v neoliberální společnosti, čímž dochází k utváření neoliberálních subjektivit a k utvoření nové narace. Pozoruhodnou bakalářskou práci Veroniky Kotýnkové naleznete zde. Záznam tří přednášek z programu Obraz versus čas snadno vyhledáte v archivu Fresh Eye.
