Esej teoretika a kritika výtvarného umění Jörga Heisera uzavírá 29. vydání časopisu e-flux z listopadu 2011 věnované moskevskému konceptualismu. Autor eseje sice začíná u akcí umělecké skupiny Kolektivní činy (Kollektivnye deistviya), od nich se však posouvá k interpretaci děl dalších umělců bez ohledu na hranici tvořenou železnou oponou – mezi nimi i Jiřího Kovandy – na jejichž příkladě nabádá k hledání spojitostí mezi konceptualismem a romantismem.
V roce 2007 Jörg Heiser uspořádal výstavu Romantischer Konzeptualismus (Romantický konceptualismus) v norimberské Kunsthalle, do níž kromě děl od známých jmen západního konceptuálního umění zařadil díla umělců z bývalého východního bloku. Heiser ve výstavě a v publikovaném katalogu formuloval přesvědčení, že mezi německým romantismem a (mezinárodním) konceptualismem existují nečekané paralely, které mohou poskytnout klíč k novému pochopení konceptuálního umění bez ohledu na geografická měřítka.
Poprvé se k paralelám mezi romantismem a konceptualismem vyjádřil právě v případě moskevského konceptualismu Boris Groys. Termín „moskevský romantický konceptualismus“ užil ve svém eseji z roku 1979, ve kterém obhajoval tezi, že mezi „mystickým“ romantismem a „racionalistickým“ konceptualismem existuje v moskevském případě vnitřní spojitost, která ji činí specifickou. Jörg Heiser tyto úvahy posunul na mezinárodní úroveň. Zatímco Boris Groys s pojmem romantismus pracoval spíše intuitivně a odkazoval ke sklonu k mysticismu, lyrice, sakrálnu nebo afirmaci individuální kreativní geniality, Jörg Heiser v eseji hovoří o romantismu primárně s odkazem na Friedricha Schlegela jako o reflexivní stránce osvícenství (nikoli jako o jeho přímém opaku), o experimentálním a občas ironickém protějšku systematického, racionalistického pojetí rozumu. V případě konceptualismu uvádí jako jednu z metodologických podmínek posun od reprezentace k indexikalizaci, jakožto způsobu umělecké práce, která se opírá o prostředky vytváření významu skrze gesta, jazyk, symboly a měřítka.
V první části eseje tak nutně formuluje vlastní chápání termínů romantismus a konceptualismus, aby na jejich základě mohl obhájit interpretační schéma založené na jejich propojení. To demonstruje na příkladech akcí zmiňované skupiny Kolektivní činy (Kollektivnye deistviya), ve fotografiích Giovanni Anselma, performancích Tomislava Gotovace a Jiřího Kovandy. Na práce českého umělce aplikuje koncept intimity tyranie a tyranie intimity sociologa Richarda Senneta a zdůvodňuje, proč jsou jeho akce čitelné na obou stranách železné opony.
Samotné jádro práce zmiňovaných umělců interpretuje jako tázání se po intimitě vztahu mezi lidmi. Jaké druhy setkání jsou mezi lidmi skutečně možné? Jaké jsou možnosti intimity? „Tito umělci mohou mít společné to, že testují limity intimity tím, že je sdělují nikoli ve zpovědi, ale prostřednictvím deviací, které říkají: ano, mám pocity, ale jaké přesně jsou, neprozradím. Účastním se hry sebeobnažení, ale právě v tomto aktu projevuji své trvání na autonomní sféře myšlení. Zůstává gesto, akt, komunikace, nikoli však zpověď umělecké duše…“
Esej o romantickém konceptualismu ČTĚTE ZDE. Jörg Heiser bude hostem nadcházejícího programu, který organizuje Fresh Eye, Cena Věry Jirousové a Galerie hlavního města Prahy v Domě u Kamenného zvonu. Přednáška proběhne 15. 12. 2022 od 18:00, nenechte si ji ujít!
