Média jako zprostředkovatel národního sebevědomí: analýza vítězství československých hokejistů v roce 1947

by Michael Mareš

Téma národní identity otevírá Fresh Eye příhodně v době konání mistrovství světa v hokeji. Zvýšené množství českých národních vlajek v ulicích i častější pokusy o zpěv hymny jsou tak podníceny právě touto událostí. Proč ale zrovna sport má tak důležitou úlohu při vzedmutí vlny vlastenectví a jak vlastně národní identita a naše povědomí o ní vzniká? Oběma otázkami se zabýval Michael Mareš ve své diplomové práci Média jako zprostředkovatel národního sebevědomí: analýza vítězství československých hokejistů na mistrovství světa 1947 .

Cituje v ní mimo jiné Ladislava Holého a publikaci Malý český člověk a skvělý český národ: „Národní identita, stejně jako všechny ostatní identity, je vždy konstruována jako opozice vůči těm, které vnímáme jako ,ty druhé’“. Tento princip ještě umocňuje sama podstata sportovního zápolení.

Sport může být z několika důvodů v médiích konceptualizován jako alternativní válka, uvádí Michael Mareš a dodává, že bitva mezi dvěma národy v sobě obsahuje tzv. zero-sum game, tedy logiku když „my“ vyhrajeme, „vy“ prohrajete. Tento princip s sebou přináší polarizované emoce. Buď na jedné straně pýchu a radost, nebo zklamání a ponížení.

Nelze ani zapomínat na společenský kontext, který byl v době mistrovství světa v Praze 1947 obzvláště důležitý. Českoslovenští hokejisté patřili mezi favority na celkové vítězství. Zároveň by šlo o jejich historicky první titul mistrů světa a obecně o vytržení z jinak obtížné poválečné obnovy státu. „V době po druhé světové válce v dějinách tvořil úspěch na sportovním poli protiváhu k negativním jevům každodenního života, který provázel nedostatek surovin, nefungující zásobování, nejistota a jen pomalé obnovování poničené infrastruktury státu. Sportovní zpravodajství bylo jakýmsi protipólem válečných a poválečných událostí a jejich reflexí v soudobém tisku,“ píše Michael Mareš a doplňuje také, jak významně vnímalo nadcházející šampionát Rudé právo: „A v těchto chvílích si každý z nás uvědomuje historickou závažnost současných událostí. První poválečné mistrovství světa konané v naší zemi bude bude na věčné časy důkazem toho, že jsme právě my byli prvními, kteří jsme usilovnou a pilnou prací dovedli se zotavit z těžkých válečných škod a postavit náš stát do první řady budovatelů a obhájců světového míru,“ uvedl komunistický deník. Důležitost šampionátu, která zcela překračuje sportovní rámec, zdůrazňoval i deník Práce v článku, který nesl titulek „Vše ostatní musí jít stranou“ a vyhodnotil přípravu a výběr hráčů pro šampionát jako státní úkol.

Když se tolik očekávaný výsledek v podobě prvenství na šampionátu dostavil, Rudé právo o něm referovalo s podobným společenským přesahem: „Jsme mistry světa a Evropy v ledním hockeyi! A že jimi jsme zaslouženě nebude jistě nikdo pochybovat, přestože jsme klopýtli těsně před cílem. A právě toto klopýtnutí nám musí být výstrahou, že jedině jednolitou, svornou silou a pevnou vůlí prodchnuti ideálem, za který bojujeme, můžeme zvítězit. V sobotu v noci jsme považovali boj za prohraný pro nás a skorovítěz tonul v oslavách. Co však řekla následující doba? Že dávno není vítězem ten, kdo ještě nezvítězil.“

Téma národní identity a vrcholového sportu však nijak neumenšil ani nástup 21. století. V něm, nehledě na zcela odlišný dobový kontext, Češi patří mezi národy, které jsou nejvíce hrdé na sport a své sportovní reprezentace. V průzkumu International Social Survey Program z roku 2003 se umístili na osmém místě s 85 procenty respondentů, kteří odpověděli, že jsou na národní sport pyšní.

Hokejové nadšení jako obyvatelům České republiky ale zůstalo i do současnosti, kdy loni na domácím šampionátu pomohli k překonání diváckého rekordu. O dalších souvislostech a podobách národní identity a hrdosti se dozvíte na tematickém večeru Fresh Eye Obraz versus národní identita, který se koná 17. května od 19 hodin ve vysočanském studiu PRÁM.