Trafo Studio
Média obrazu a textu představují již od počátků evropského myšlení dvě odlišné kategorie, jež nabízejí rozdílné přístupové cesty k vnímání světa okolo nás, vytváření identity tohoto světa i nalézání vlastního místa v jeho útrobách. Obraz je klíčem, jenž odemyká pohled na svět v rychlé kadenci percepce za intenzivního afektu a prožitku.
Slovo představuje svět ve svých základech stabilnější, protože popisný, usilující o přesnost a doladění těch nejasných tónů, které v našich myslích rozehrává obraz. S racionalizací společnosti, rozvojem klasifikačních myšlenkových mechanismů, organizačních společenských postupů, systémů unifikace a kontroly jedince získává médium slova stále významnějšího postavení, jež je schopné působit na všechny své recipienty v základu stejným předvídatelným způsobem.
Obraz je tak vyhrazeno pole umělecké činnosti, stává se doplňkem, ilustrací textového sdělení. Avantgardní umění počátku dvacátého století však obraz vrací zpět do veřejného diskurzu s nečekaným důrazem. Hravými postupy založenými na subverzivitě pracují s textem jako obrazem a naopak. Obraz a text se náhle jeví jako substanciálně odlišná média, která se ve své podstatě vyjevují deficientními póly. Resuscitace obrazu avantgardou postupně proniká do stále širších sfér společenského života, až nachází své uplatnění v každodenním životě jedince v podobě reklamních sdělení, propagačních politických materiálů, budování vizuálních identit institucí veřejných služeb.
