Dizertační práce obhájená v roce 2019 na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně se zabývá tvorbou dokumentárního obsahu ženami v českém filmovém a literárním prostředí. Autorku Barboru Baronovou zajímají konkrétní fáze a proměnné tvůrčího procesu žen-dokumentaristek majících odlišné situační, profesní, metodologické, názorové i hodnotové východisko. Svůj výzkum zakládá na dvaceti osmi rozhovorech, které byly vydány pod stejným titulem jako samostatná kniha (wo-men, 2019) a které posloužily jako primární zdroj práce.
Respondentky rozhovorů přinášejí subjektivní pohled na kontext vzniku svých děl, záměry a motivace k tvorbě, volbu témat nebo výběr postav. Rozhovory kladou otázky po vztahu autorek s dokumentovanými osobami, etikou, procesy realizace, důležitými aspekty dokumentární praxe, jako jsou cenzura, angažovanost nebo terapie, financování a rolí institucí. V neposlední řadě se práce věnuje tématu žen v kontextu otázek feminismu, genderu, spolupráce, mateřství nebo profesního uplatnění. Barbora Baronová se metodologicky hlásí k k feministickým výzkumným přístupům. Při rozhovorech využívala metodu feministického hloubkového rozhovoru, feministické orálně-historické metody, metody feministického akčního výzkumu a originálních feministických metod, jak je popisují Shulamit Reinharz (1992) a Sharlene Nagy Hesse-Biber (2012, 2014). Výzkumné rozhovory autorka vztahuje také ke konceptu uměleckého výzkumu, jak jej chápe Teemu Mäki (2017).
Baronová klade důraz na práci žen tvořících dokumentární obsah o ženách: „V rámci českého literárního dokumentu sahá historie žen, které vědomě a cíleně vytvářejí a rozšiřují dokumentární obsah do 19. století, v rámci dokumentárního filmu pak do čtyřicátých let 20. století. Tato práce však systematičtěji zpracovává až období druhé poloviny 20. století, respektive současnost.” Rozhodnutí reflektovat tento časový horizont má dle autorky dva důvody. Prvním z nich je obecná situace českých žen charakterizovaná společenským (ne)zájmem o ženskou perspektivu nebo (ne)možností nastolovat prostřednictvím filmů a literatury autorská témata. „V oblasti dokumentárního filmu se ženy začaly etablovat jako skutečně autonomní osobnosti až v souvislosti s druhou vlnou feminismu,“ uvádí Baronová a dodává, že v literatuře se v rámci některých žánrů non-fiction (deníky, memoáry a podobně) situace změnila dokonce až s politickým uvolněním po roce 1989. Autorka na základě vedených rozhovorů a detailní analýzy v teoretické části své dizertační práce dospívá k obecnějším závěrům, které situaci žen-dokumentaristek vystihují. Dizertační práci Barbory Baronové čtěte ZDE. Kniha Ženy o ženách s fotografiemi Dity Pepe a přepisy rozhovorů je k dostání ZDE. Součástí projektu Ženy o ženách je také web ww.zenyozenach.cz propojující odbornou vědeckou práci s konkrétními dokumentárními díly, o kterých ženy-dokumentaristky ve výzkumu hovoří.
Na ženy-amatérské dokumentaristky v kontextu cestopisného žánru první poloviny 20. století bude zaostřeno v rámci nadcházejícího programu Fresh Eye. Ve spolupráci s ArtMap, Tranzit.cz a Dokumentární pondělí srdečně zveme na filmovou projekci TERRA FEMME za účasti režisérky Courtney Stephens, která svým komentářem živě doplní film a po skončení s ní bude následovat debata. Promítání je součástí filmového cyklu „Kulturní války”. Vstupenky je možné zakoupit online prostřednictvím kina Světozor. Anotace uvádí následující: „Film TERRA FEMME se pohybuje mezi geografickou esejí, osobním pátráním a historickou spekulací a původní travelogy pojímá jako privátní záznamy i náhodné etnografie. Amatérské snímky představují nový typ cestovale-cestovatelky, jímž již není mužský dobyvatel, ale třeba rozvedená žena cestující po biblických zahradách nebo vdova na výpravě na Severní pól. Zachycujíce svět ženskýma očima, tyto snímky vznášejí otázky po zastoupení žen v archivu a roli, jakou amatérská kinematografie hraje v porozumění participaci žen na rané dokumentární filmové tvorbě.“
