Studie publikovaná v roce 2023 v odborném časopise Disability & Society (vol. 38, issue 5) se věnuje problematice sociálního vyloučení lidí s postižením ve vztahu k rychlému nárůstu používání digitálních technologií v každodenní praxi. Autoři švédského výzkumu Hanna Egard a Kristofer Hansson vystavěli své závěry na základě empirických pozorování, studia fotografií a rozhovorů s dospělými s různou formou znevýhodnění a zdůraznili, jak některé změny spojené s rozvojem nových digitálních technologií mohou vést k vytvoření nových překážek a digitálnímu vyloučení.

Pro lepší porozumění problematice sociálního vyloučení zdravotně postižených lidí v digitálním věku, článek spojuje poznatky z oblasti digitálních technologií v sociálních a humanitních vědách a disability studies se zaměřením na tzv. digitální propast. Autoři uvádějí, že předchozí výzkumy z této oblasti byly zaměřené na použití digitálních technologií v domácnostech jednotlivců a zkoumaly především digitální propast vznikající nedostatečným přístupem k technologiím a nedostatečným zaškolením. Tato studie zkoumá digitální propast, která vzniká sblížením analogové a digitální technologie. Ve svém výzkumu se zaměřili na samoobslužné technologie, o kterých uvažují jako digitálních objektech, jejichž „technologická rozhraní umožňují zákazníkům produkovat službu nezávislou na přímém zapojení zaměstnanců“. Implementace těchto technologií mění předpoklady pro přístup ke službám a produktům. Zatímco zvyšuje jejich dostupnost, snížení počtu přímých pracovníků obsluhujících danou oblast přenáší část dodavatelské úlohy na spotřebitele. Design samoobslužné technologie je tak naprosto zásadní a mnohdy bohužel nepočítá s tím, že spotřebitelem na konci samoobslužného procesu může být člověk s postižením. Dle autorů studie mají digitální objekty tendenci vylučovat lidi se zdravotním znevýhodněním.

Jako jeden z příkladů k demonstraci problému vybrali mobilní ticketing a platbu veřejné dopravy:

„Nově zavedený mobilní ticketing je digitální systém, kde se chytrý telefon stává sjednocující technologií pro rezervaci, placení a přijímání vstupenek. Papírový jízdní řád je dostupný na internetu; pokladna je nahrazena aplikací pro online platby; mince a bankovky se transformují na digitální peníze; vstupenka se stává digitálním objektem přijatým e-mailem. Jak analogová technologie konverguje do/s digitální technologií, to, co dříve vyžadovalo různé technologie, je nyní možné s technologií jedinou. Společnosti to přináší nové a prospěšné příležitosti, ale zároveň vytváří i překážky a způsobuje digitální vyloučení.“

​Autoři výzkumu provedli hloubkový rozhovor s 30 dospělými lidmi s různými formami postižení, z nichž dále 16 souhlasilo s účastí na pozorovací části. Při procházce a prohlídce městského prostředí s výzkumníky hovořili o nedostatcích v dostupnosti služeb, se kterými se na denní bázi setkávají. Na základě výzkumu autoři pojmenovali dvě ústřední témata k diskuzi: „imperativní digitální objekty“ a „digitální objekty v kontextu“, která prezentují formou etnografického textu. Celou studii Hanny Egard a Kristofera Hansson čtěte ZDE.

Tématu nerovností ve vztahu digitálním technologiím byl věnovaný program Fresh Eye s názvem How (un)fair are new technologies? Záznam z diskuze zhlédnete ve videoarchivu Fresh Eye.