Jako teoretickou přípravu na program Obraz versus queer, přidáváme do knihovny diplomovou práci Kristýny Michaličkové obhájenou v roce 2017 na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci. Její autorka si klade za cíl přiblížit teoretické tendence queer recepce a zaměřuje se na konkrétní autory a aplikaci jejich postojů na kulturní texty z oblasti filmu a televize. Z autorčiny argumentace je patrné, že queer nepředstavuje pouhou alternativu, ale plnohodnotný způsob, jak kulturní texty a vše s nimi související vnímat/číst.

„Je mnoho způsobů, jak se může queer projevit (text, objekt), jak jej můžeme vidět my (potenciální publika) a jak může být uplatněno (potenciálním tvůrcem),“ píše v úvodu práce Kristýna Michaličková. Do středu svého zájmu staví způsob, jakým se na daný text díváme/jak jej čteme: „Recepce by se dala chápat jako pojem, který do sebe vtahuje jak vliv, tak působení. V podstatě se jedná o jakousi formu dialogu, který probíhá mezi dílem a čtenářem, ale také mezi čtenářem a autorem. To, co je pro recepci naprosto zásadní, je skutečnost, že se vždy jedná o vztah založený na aktivním přístupu daného čtenáře.“ Vybraní autoři mají stejný teoretický základ – sociální konstruktivismus, queer teorii, genderová studia a Hallův koncept Kódování/Dekókování ve spojitosti s Fiskovým aktivním diváctvím. Autory, které si pro účely své analýzy vybrala jsou Alexander Doty, Larry Gross, Robert Lang a dvojice Caroline Evans a Lorraine Gammann.

Přístup ke queer čtení Alexandra Dotyho je s ohledem na téma práce nejkomplexnější, neboť se je snaží demonstrovat na vybraných příkladech z filmové či televizní tvorby, případně na samotných hercích či tvůrcích těchto mediálních textů. Autorka pracuje především s jeho publikacemi Making Things Perfectly Queer: Interpreting Mass Culture a Flaming Classics: Queering the Film Canon. Zatímco Doty se zabývá queer ve snaze vysvětlit a následně demonstrovat jeho možné způsoby využití v souvislosti s následnou diváckou recepcí, druhý autor, jehož koncept Michaličková analyzuje – Larry Gross – si přímo volí jeden možný způsob využití queer prostřednictvím kterého následně poukazuje nejen na vývoj filmových a televizních textů, ale také na samotný způsob, jakým byly tyto texty následně vnímány, a to nikoliv různorodými publiky, ale konkrétně danou částí minoritního publika. Přestože Larry Gross neodmítá Dotyho postoj ani nezavrhuje široké možnosti queer, v jeho zájmu je především vztah médií, minoritní a majoritní společnosti. Práce třetího autora – Roberta Langa je pak v tomto ohledu ještě více ohraničená, neboť z hlediska samotné recepce je jeho prioritou ještě užší výsek publik, konkrétně mužské publikum, jak uvádí autorka.

Caroline Evans a Lorraine Gamman: The Gaze Revisited, or Reviewing Queer Viewing

Čtvrtou analyzovanou je odborná studie The Gaze Revisited, or Reviewing Queer Viewing, v níž se dvojice autorek Caroline Evans a Lorraine Gamman zaměřuje především na revizi a kritiku teorie pohledu (gaze theory). Evans a Gamman připomínají, že nelze opomíjet další možnosti, které se v tomto směru nabízejí v souvislosti se sexuální orientací. Michaličková uvádí: „S vědomím existence sexuálních minorit již prakticky nelze opomíjet možnost, že dochází rovněž k situaci, kdy se dívá muž a objektem jeho dívání se je jiný muž. K podobné situaci dochází rovněž u žen. Z feministického hlediska je třeba respektovat možnost pohledu ženy na muže či ženy na jinou ženu […] Podle Evans s Gamman je rozhodně nutné v první řadě respektovat otázku sebeidentifikace jednotlivce a naopak získat větší odstup od prvopočátečních a z dnešního pohledu stereotypních předpokladů o stabilitě genderových rolí, na jejichž základě je možné analyzovat, jakým způsobem sledujeme a následně interpretujeme například předkládané obsahy textů. Je to právě celková genderová nestabilita a pestrost možných identit, která vede obě autorky k tomu zapojit do teorie pohledu také queer, u kterého nelze přehlédnout, že má ke zkoumání toho, jak a s jakými možnými podtexty se lidé na určité věci, osoby či samotné texty dívají, velmi blízko.“

Michaličková uvádí, že autorky o queer uvažují jako o něčem, co může prostupovat napříč všemi identitami, aniž by docházelo k utlačování jedné či druhé identity. Jakékoliv kategorie a rovněž jednotlivé identity vnímají jako něco, co je prostupné a neustále se měnící. Evans s Gamman v případě textů, zejména těch vizuálních jako je například film či televizní pořad, zároveň upozorňují na to, že žádný text na počátku není sám o osobě queer. To, co z něj může queer udělat, je právě vztah mezi textem samotným a tím, kdo a především, jak se na něj dívá. Stejně jako Doty i ony zastávají názor, že vnímat věci queer optikou primárně neznamená to, že jsme queer či LGBT. Naopak to znamená, že jsme jako diváci schopní si uvědomit, že je v praxi nemožné řídit se sociálně konstruovanými hranicemi například mezi různými identitami.

Celou práci Kristýny Michaličkové čtěte zde. Ve čtvrtek 25. 2. se nezapomeňte připojit na YouTube kanál Fresh Eye, kde proběhne další z online programů, tentokrát Obraz versus queer.