Ve svém eseji publikovaném na webu medium.com z roku 2014 Elvira Blanco komentuje fungování filmové distribuce ve Venezuele. Termín poor image, který do teorie médií, teorie umění a vizuálních studií zavedla Hito Steyerl, Blanco užívá jako východisko kritiky fungování lokálního filmového průmyslu, ve kterém šíření pirátských kopií představuje tolerovanou a nakonec i jedinou reálně dostupnou formu distribuce.
Svůj text otevírá Elvira Blanco příhodou z Caracasu při níž selhala v jakékoli snaze získat legálně film Araya (rež. Margot Benacerraf, 1959), ačkoli se jedná o film oceněný cenou FIPRESCI a jeden ze dvou oceněných venezuelských snímků v Cannes. Východiskem se v dané situaci stali tzv. buhoneros (pouliční prodejci) nabízející pirátské kopie filmu ve velmi špatné kvalitě nebo stažení snímku z The Pirate Bay, které Blanco po martyriu hledání legálního způsobu vyhodnotila jako nejlepší alternativu. Je ve Venezuele vůbec možné legálně získat „artový“, experimentální, nebo jednoduše starší film za účelem domácího zhlédnutí? Problém dostupnosti tak otevírá otázky ohledně postoje státu k dané situaci, ve které je šíření pirátských kopií tolerovanou a jedinou funkční distribuční alternativou.
Hito Steyerl v eseji In Defense of the Poor Image (e-flux, 2009), jímž je volně inspirován další z večerů Fresh Eye, mimo jiné uvádí, že jakýkoli obsah, který není hodnotný pro mainstreamová média může dostát svého vzkříšení ve formě poor image. V současné době s nárůstem online streamovacích služeb je tak ta část kinematografie, která byla dříve dostupná na různých nosičích jen uzavřeným skupinám diváků, resuscitována na platformách jako UbuWeb ci YouTube. Rozmach pirátství dává Hito Steyerl do souvislosti s privatizací mediální produkce. Dle Elviry Blanco však venezuelský filmový trh funguje naopak.
Situace ve Venezuele
Quemaditos jsou pirátská DVD a Blu-Ray, tedy nosiče poor images, které ve Venezuele fungují jako aktéři tzv. šedé ekonomiky. Blanco uvádí, že pirátský trh překonává ten legální ve velikosti, škále a dosahu a že se šedá ekonomika považuje za integrální součást mediálního provozu. „Pirátství je normou, nikoli deviací,“ tvrdí když s odkazem na Národní statistický úřad uvádí, že 39 % pracující populace ve Venezuele se na takových aktivitách podílí. Výpovědi některých prodejců odhalují, nakolik je význam pojmu pirátství posunutý – pirátství není asociováno s nelegální činností, ale pouze s kvalitou (nízké rozlišení, šum, atd.). Prodejci se předhánějí, kdo nabídne lepší kvalitu kopie. Blanco uvádí, že prodejci pirátských kopií mohou otevřít vlastní obchod, platí daně, řeší byrokracii spojenou s prodejem, … prodej ilegálního zboží je akceptován jako plnohodnotná součást ekonomiky. „V rámci procesu formálního přijetí této činnosti, ztrácí termín pirátství i poor image politický význam a vztahuje se více k estetice než k aktivitě související s ilegální činností,“ tvrdí autorka.
Zapomenuté střípky venezuelské audiovizuální kultury lze dle Blanco dohledat primárně na YouTube. Ať se jedná o klasické nezávislé filmy, hity, tradiční seriály… tamní kultura je dle ní zachovávána skrze streamovací služby. Odkazuje na Hito Steyerl a uvádí, že se jedná o „obrazy, které odmítají zmizet z kolektivní paměti; nemají fyzickou infrastrukturu, která by garantovala jejich přítomnost, vznášejí se v legálním limbu…“ Streamovací služby tak nahrazují tradiční infrastrukturu a představují jedinou cestu, jak zprostředkovat audiovizuální kulturní dědictví ve formě poor images, protože jiná forma distribuce nefunguje.
Program Obraz versus Poor Image proběhne 21. 1. 2020 od 19:00 v prostorách Petrohradská kolektiv. Všichni jste srdečně zváni!
