Smrt představuje nedílnou součást lidské společnosti a jejích kultur. Od samých počátků se v ní smrti dostává zásadního postavení, ať již v podobě orálně předávaných a později písemně zachycovaných mytologických či náboženských příběhů, pomocí kolektivních rituálů a objektů zvláštního řádu či prostřednictvím vizuálních reprezentací. Proměny západní společnosti, jež se staly nedílnou součástí jejího průmyslového a technologického rozvoje, zasáhly nejen prožívání každodenního života, ale i samu představu o životě, a tedy i smrti. Přestože zůstává smrt po tisíciletí přítomna v každém dni společnosti, ozývají se kritické hlasy poukazující na vytrácení se smrti z moderního světa. Kult věčného mládí, přehlížení stále rostoucí skupiny seniorů v západních státech, oslava konzumu a kultury požitku zastupují jen několik klíčových bodů, o které se tyto hlasy opírají.
Skutečně jsme na smrt zapomněli, anebo nás v podobě slavné smrtky, hrající v Bergmanově „Sedmé pečeti“ šachy na mořském pobřeží, navštěvuje během denního a nočního snění? Jak je možné zapomenout na smrt, když je jí současná televizní a filmová kultura, oslavující žánry krimi a hororu doslova plná? A lze vůbec vysledovat určité znaky, které k obrazovým reprezentacím smrti neodmyslitelně patří napříč rozmanitostí kulturních forem jejího zobrazování?
Hosté:
MARTIN SOUKUP, kulturní a vizuální antropolog (UPOL): “Podoby smrti”
MARKÉTA SVOBODOVÁ, historička architektury (ÚDU AVČR): “Desakralizace hřbitovní architektury. Změny v typologii hřbitovních staveb ve 20. století“
JAN FREIBERG, kurátor: “Galerie Na shledanou”
Sledujte program prostřednictvím FB události!
