Jaro roku 2020 přineslo zcela novou, globálně prožívanou zkušenost. Pandemie viru covid-19 se stala každodenní realitou většiny obyvatel světa. Na vlastní kůži jsme ji zakoušeli prostřednictvím společenských opatření, strachu o sebe a své blízké a nejistoty pracovních vyhlídek. Zprostředkovaně jsme se s ní setkali na základě soukromého a veřejného zpravodajství zaplavujícího digitální obrazovky a individuálních svědectví zveřejněných na sociálních sítích. Globální mediální trh nabídl prostřednictvím světových agentur paletu obrazů nejrůznějších podob krize – zdravotní, sociální, politické -, jež pandemie přinesla a které jsme také v různých koutech světa naráz konzumovali. Dozajista poprvé v tomto století, a snad naposledy od přelomových globálních událostí konce století minulého, jakou byl například pád Berlínské zdi, se naše různorodé sociální a digitální světy spojily v jeden. Zároveň však dramatická situace dala vyvstat jiným typům obrazů, a to našim představám o tom, co krize je a jak jí osobně a kolektivně čelit. Přinesla důrazně se hlásící mentální reprezentace strachu a bezmocnosti, o jejichž společně sdíleném základu nelze pochybovat.
Jaké mediální a mentální obrazy krize dominovaly uplynulým měsícům globální pandemie? Jak média, dokumentární film, společenské vědy a současné vizuální umění promlouvají o obrazech zdraví a nemoci, ohrožení, strachu a krize?
O vlastní i kolektivní zkušenosti a otázkách promlouvají hosté diskuze:
JOHANA KOTIŠOVÁ, socioložka médií (FSS MUNI)
VÍT KLUSÁK, dokumentarista
EVA ŠLESINGEROVÁ, antropoložka (FSS MUNI)
HANA JANEČKOVÁ, teoretička a kurátorka současného umění (FAMU, Display)
Vzhledem k současným zdravotním podmínkám se diskuze odehraje ve venkovních prostorách dvora Petrohradská kolektiv.
Pro aktuální informace k programu sledujte FB událost.
