Studio Trafo
Studium obrazu zůstávalo po desítky let výsadou akademického oboru dějin výtvarného umění. Zde se formovalo pojetí obrazu jako výtvarného média, jež specifickou autorovou intencí ve formě výtvarných dobových kódů předává sdělení publiku. Obraz patřil autorovi, po smrti autora pak výhradně divákovi. Jak se však vyrovnat s obrazem, jenž není výtvorem autora ani diváka, není určen k prezentaci v uměleckých institucích a v první linii reflexe si nežádá o umělecké zhodnocení?
Jak se vyrovnat s obrazem vědy, jehož rámcem je biologická či chemická teorie, jazykovou hrou diskurs vědy a autorem mechanická či digitální technologie? Nakolik lze vzhlížet k technickému návodu, mapě, kartografickému záznamu či rentgenovým záznamům jako k výtvarným obrazům a kde je v nich možné nacházet styčné body s postupy reflexe výtvarného umění. Do jaké míry lze vnímat fotografie vzdálených vesmírných těles a prostor jako studijní materiál a kdy se pro nás stávají uměleckými díly, jejichž výrazová forma uchvacuje naši mysl a pohled?
Oblast vizuálních studií překračující rámec klasického média výtvarného obrazu a obracející se k nejrozmanitějším podobám obrazové produkce kolem nás musí reagovat na teoretické výzvy, jimž dějiny umění svým uzavřeným slovníkem v jistých chvílích již nestačí, mezi něž tematizace vědeckého obrazu bezesporu patří.
Více informací »
