Zatímco sociologové a psychologové podnikají rozhovory a dotazníková šetření, antropologové zúčastněně i nezúčastněně pozorují, vizuální teoretici dohromady skládají, ale i kriticky analyzují obrazy, které kolem nás v každodenním životě cirkulují prostřednictvím nejrůznějších fyzických i virtuálních komunikačních kanálů. Jaký je celkový společenský obraz, který je nám zprostředkován v případě tématu tělesného a sociálního hendikepu? Z jakých znaků se skládá sdílená představa o tom, co je a co není normální, a odkud se tato představa vzala? Jaké obrazové stereotypy si spojujeme s jinakostí, a lze se jim ve vizuální komunikacI tématu hendikepu vyhnout?
Nástup moderních věd v 19. století, jenž silně podnítil vynález a postupné rozšíření fotografie jako nástroje vědecké dokumentace, postavil člověka do centra zájmu svého zkoumání. Vznik rozsáhlých klasifikačních tabulek a škál v přírodních vědách nalezl ozvěnu v pozitivistickém pojetí antropologie, která se pouštěla do rozmanitých měření tělesných proporcí člověka pomocí metody antropometrie. Policejní stanice a nemocnice se začaly plnit obrazovými archivy pachatelů a pacientů a obrys toho, co bylo vědou prohlášeno za „normální“, začal nabývat právních hranic, jejichž překročení bylo trestáno. Disciplinace subjektu, vytváření koncepce normality a obrat k člověku v moderní vědě stojí v centru díla francouzského filosofa Michela Foucaulta i na počátku teoretických úvah o jinakosti.
Jak vypadají dnešní reprezentace jinakosti a alterity, dle Jeana-Francoise Lyotarda strašáka nepředstavitelného? Jaké skupiny stojí na okraji současné společnosti, stigmatizovány pro svoji tělesnou, etnickou či sexuální jinakost? A jaké obrazové stereotypy jinakosti společnost používá k potvrzení své normality?
Hosté večera:
KATEŘINA KOLÁŘOVÁ, genderová teoretička (FHS UK) ” ‘POSTIŽENÍ’ JAKO INSPIRACE?”
ERIK ČIPERA, ředitel Asistence o. p. s. “OBRAZ PRO ZMĚNU”
KATEŘINA ŠEDÁ, výtvarnice “BRNOX”
Pro více informací o programu sledujte FB událost!
