Listopadového setkání se zúčastní bývalý děkan FAMU Jan Bernard, vizuální teoretička s přesahy do oblasti sémiotiky Dr. Michaela Fišerová, organizátoři Mezipater – českého queer filmfestivalu a zástupci festivalu PAF – kurátor Martin Mazanec s podporou ředitele festivalu Alexandra Jančíka. Doprovodný program tentokrát v režii videoartu a festivalu PAF s vydatným přispěním výtvarníka Michala Pěchoučka.

O době 19. století lze ve výtvarném umění mluvit jako o době zemětřesení, době, která měla prověřit schopnost reakce a transformace klasického výtvarného umění a média výtvarného obrazu. Byl to nejprve vynález analogové fotografie, jež náhle dokázal zachytit vizuální obraz v jeho detailní prokreslenosti, fixovat čas a vytvořil nový přístup ke studiu obrazu velmi podobný vědeckému přístupu ve zkoumání jemných detailů a využití fotografického obrazu jako striktně dokumentárního obrazu dovolujícího mezi narativními legendami a nepřesnostmi autorských uměleckých obrazů nalézt výpovědní hodnotu pravdy.

Otřesená pozice výtvarného obrazu však musí za pár desítek let čelit další výzvě v podobě vzniku filmového obrazu. Vědecká dokonalost fixace celku se všemi jemnými detaily zobrazení nabývá zcela nového významu ve chvíli, kdy dochází k rozpohybování tohoto celku, jenž se stává pouze součástí mnoha dalších obrazů v sledu technické montáže filmového pásu. Filmový obraz nabízí rozsah narativní výpovědi, jež statická plocha výtvarného obrazu nemůže být schopna. Nachází postupy, v nichž pracuje s detailem, polocelkem i celkovým obrazem za jejich promyšleného střídání, které důsledně v delším časovém horizontu působí na emoce diváka, hraje s nimi dvojakou obživlou hru.

Postupné zdokonalování technických filmových postupů je pevně spjato se zkoumáním hranic možností filmového obrazu avantgardními filmaři a vizuálními experimentátory. Z filmového obrazu se tak stává všeobecně přijímaný druh uměleckého zobrazení, jež si vybuduje vlastní teorii, výkladový slovník i interpretační postupy. Jaký však zůstává jeho vztah k výtvarnému obrazu, z něhož vyrůstá, a vůči němuž je od prvopočátku vymezen? A jak reaguje výtvarný obraz na dominanci filmu, jež si podmanil 20. století? Našel nové postupy, kterak komunikovat s publikem, postupy, jimiž dokázal například v abstraktním umění promluvit tak, jak toho filmový obraz nikdy nebude schopen?