Diplomová práce obhájená v roce 2021 na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně se soustředí na různé podoby sociální regulace s ohledem na kontexty vývoje cenzury na území České republiky, společenské citlivosti vůči cenzurním zásahům a jejich právní regulace. Autor práce Hynek Vrána zkoumá, zda má nepřímá cenzura vliv na dramaturgii, financování a personální politiku místních galerijních institucí.
Hynek Vrána ve své čerstvě obhájené diplomové práci představuje základní kategorie cenzury, jejich vývoj a společenskou reflexi. Svůj zájem obrací k redefinici cenzury v liberálně demokratickém prostředí. Společensko-ekonomická transformace přinesla na straně jedné praktický konec autoritativní cenzury, na straně druhé však zviditelnila její měkké a strukturální formy. Jak autor uvádí, projevy cenzury v liberálně demokratické společnosti jsou výrazně individualizované a místně a časově specifické:
„V kapitalistické individualizované společnosti nejsou pojmy jako obecné blaho nebo veřejný zájem nadále zásadní diskurzivní oporou cenzury. Pojem cenzura je používán pro mnohem širší okruh regulatorních zásahů, než tomu bylo v předcházejících obdobích. Devadesátá léta minulého století přinesla významný posun v diskurzu o cenzuře a výzkum nejrůznějších forem strukturálních regulací kulturní produkce. Zároveň lze pozorovat novou citlivost vůči jevu samotnému – pojem cenzura je často používán v jeho psychologickém významu nebo v situacích, kdy má omezení projevu individuální charakter.”
V tomto duchu je v práci nahlíženo na právní limity svobody projevu, volnotržní mechanismy (limity či zásahy do projevu, které vyplývají z jeho závislosti na distribuci a financování prostřednictvím volného trhu), projevy tzv. politické korektnosti, regulace projevu na internetu a konečně politické zásahy do autonomie zprostředkujících institucí. Právě poslednímu ze jmenovaných projevů věnuje autor největší prostor. Projevy politické cenzury jsou v práci analyzovány prostřednictvím případových studií, které se primárně týkají prosazování hodnotových, ideologických, politických nebo osobních zájmů na úkor autonomie kulturní oblasti.
Detailně se autor věnuje:
- ukončení činnosti galerie Artwall,
- odvolání ředitele Galerie Klatovy/Klenová Marcela Fišera,
- uzavření výstavy Natalie LL v Krajské galerii ve Zlíně,
- odvolání ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a odvolání ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa.
Společné charakteristiky těchto kauz následně podrobuje analýze, jejímž cílem je nalézt strukturální nedostatky v procesech politického rozhodování v oblasti zprostředkujících institucí a dále úvahám o politické neutralitě, autonomii a financování kulturních institucí v kontextu střední Evropy. Vedle konstatování, že galerie jsou v domácím prostředí po roce 2000 předmětem nepřímé cenzury, dochází autor rovněž ke konstatování, že je současný stav jistou měrou zaviněn nepřijetím legislativy upravující řízení kulturních institucí a zohledňující specifika jejich provozu. Přesto po letmém srovnání se situací v zahraničí ukazuje, že ani zákonná úprava těchto specifik není zárukou absence politické cenzury:
,,Ani přijetí legislativy, upravující řízení kulturních institucí a zohledňující specifika jejich provozu, není zárukou absence politické cenzury. Například maďarský parlament přijal na konci roku 2019 legislativní změny, kterými byla ustanovena tzv. Národní kulturní rada. Přes podobnost názvu s britskými Arts Councily je její funkce de facto zcela opačná, neboť jejím prostřednictvím dochází k výraznému posílení vládní kontroly nad oblastí kultury. Nová maďarská legislativa dále podmiňuje jmenování ředitelů kulturních institucí dotovaných státem souhlasem ministra kultury. Kauzy srovnatelné s těmi, které jsou v této práci analyzovány v rámci případových studií, jsou v evropském prostoru často skloňovány právě v souvislosti s konzervativní maďarskou či polskou vládou.”
Právě situaci v Maďarsku se bude věnovat online program Obraz versus kritika, který Fresh Eye připravuje ve spolupráci s Cenou Věry Jirousové. Hostem programu bude Gergely Nagy, šéfredaktor webového magazínu pro současné umění ArtPortal.hu, který je mimo jiné součástí společného projektu čtyř středo- a východoevropských časopisů a webových portálů zaměřených na výtvarné umění. Jsou jimi Artalk.cz (CZ/SK), Artportal.hu (HU), Magazyn SZUM (PL), Revista ARTA (RO) a Kapitál (SK). Prostřednictvím East Art Mags mělo několik českých kritiček a kritiků umění (např. Markéta Jonášová a Natálie Drtinová) možnost situaci na maďarské kulturní scéně podrobněji sledovat. Samotný Gergely Nagy pak několikrat o situaci v Maďarsku na stránkách spřáteleného Artalku informoval.
Jaká je situace v Maďarsku dnes? Jakou šanci má kritické myšlení, kritické psaní? Jaké jsou nové možné modely fungování? Program Obraz versus kritika proběhne 26. 10. 2021 od 19.00 v angličtině a bude živě vysílán prostřednictvím kanálu YouTube platformy Fresh Eye, na kterém se budou moct divačky a diváci zapojit do diskuze.
