Na stránkách odborného internetového časopisu TIMezine, který vydávala Teorie interaktivních médií při Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, byl ve školním roce 2012/2013 publikován článek věnovaný kulturní analytice. Autor v něm představuje teoretický kontext, metodologii, principy a nástroje pro vědecký výzkum v oblasti současné kultury, který v rámci Software Studies Initiative rozvinul teoretik nových médií Lev Manovich. Viktor Šik vytvořil po Manovichově vzorové analýze obálek časopisu Time „českou variaci“ a analyzoval obálky časopisu Respekt.
Obsah tvořený uživateli je nejrychleji rostoucí typ informací na světě. V souvislosti s radikálními změnami způsobu šíření informací, prezentací uměleckých děl, jejich povahou a zejména jejich počtem se Lev Manovich domnívá, že je třeba změnit způsob vědecké práce a nahradit staré nástroje pro analýzu nástroji novými. „Digitální obsah již není možné zpracovávat tradičními metodami, k jejich ovládnutí je nutné začít používat stejné nástroje, kterými byly vytvořeny samotné zkoumané objekty,“ uvádí autor článku s odkazem na známého teoretika nových médií. Ten na těchto úvahách vystavěl v rámci Software Studies Initiative (University of California, San Diego ) nástroj vizualizace velkých dat a prostředek analýzy kultury softwaru – kulturní analytiku. „Domníváme se, že systematické využití velkokapacitní počítačové analýzy a interaktivní vizualizace kulturních vzorů se stane základní výzkumnou metodou v humanitních a kulturních vědách.“ (Manovich, 2009, s. 3) Zkoumání kulturních fenoménů a produktů současné kultury za pomoci nových technologií a nástrojů výpočetní techniky představuje na stránkách časopisu TIMezine (Vol.3, No.1–2 2012–2013) Viktor Šik.
Kulturní analytika zkoumá kulturní data za pomocí metod využívajících analytický potenciál informačních technologií. Kulturními daty neboli objekty kulturní analytiky se rozumí jak digitalizovaná výtvarná umělecká díla, knihy, časopisy, filmy apod., tak data vytvořená přímo v prostředí digitálních médií. Dle Šika však slovo „kulturní“ nemusí znamenat pouze umělecká díla, ale ve smyslu antropologie a sociologie se vztahuje také k lidské činnosti a znalostem, například k pohybu informací a médií na sociálních sítích. Ačkoli se tím kulturní analytika přibližuje chápání kultury ve smyslu kulturálních studií a jejích zástupců zejména z řad birminghamské školy (Richard Hoggart, Stuart Hall, Raymond Williams ad.), kteří se odvrací od zkoumání dominantního modelu tzv. vysoké kultury a povyšují populární a masovou kulturu do centra akademického zájmu. Společným jmenovatelem obou přístupů zůstává pouze interdisciplinarita a zájem o „[…] současnou globální kulturní produkci“ (Manovich, 2007, s. 11). „Politické téma, které je v kulturálních sutích silně zastoupeno, se z kulturní analytiky vytrácí,“ uvádí Šik.
Prinicip a nástroje kulturní analytiky
Každý objekt podrobený kulturní analýze je předán softwaru, jenž data zpracuje, a podle dané metodiky je změřen, analyzován a redukován do konkrétních měřitelných parametrů. Výstupem kulturní analýzy je pak vizualizace získaných dat. Kulturní analytiku autor definuje jako „způsob zpracování kulturních dat a jejich vizualizaci pomocí softwaru jako záznamu originálních obrazů ve vysokém rozlišení.“ Výstup vizualizací kulturní analýzy má navíc dle autora (ne však podmínečně) charakter svébytného uměleckého díla.
Nejsnadnějším nástrojem kulturní analytiky je montáž soboru dat. Jejím principem je zobrazení všech dat do jedné vizualizace, do jediného grafu s definovanými osami X a Y, jež reprezentují nějakou konkrétní vlastnost analyzovaných objektů. Technika montáže není nepodobná metodě komparace v mediálních studiích nebo sociologii, s tím rozdílem, že díky dnešním informačním technologiím je možné vedle sebe zobrazit všechny zkoumané objekty naráz. Jedním z projektů, který Software Studies Initiative vytvořili a který využívá této techniky koláže, je vizualizace 4535 obálek časopisu Time (z let 1923–2009). Interpretace vizualizace obálek časopisu Time ukazuje smysl montáže souboru dat v tom, jak je možné s její pomocí odhalit skrytá schémata, jež bychom bez této vizuální informace zřejmě nebyli schopni vůbec pozorovat. Lev Manovich je přesvědčen, že „[…] nazývat tuto metodu ’vizualizací‛ je oprávněné, jestliže […] se zaměříme na její druhou klíčovou operaci: uspořádání prvků vizualizace takovým způsobem, který umožní uživateli snadno si všímat schémat, jež jsou jinak složitě pozorovatelná“. (Manovich, 2012b, s. 10)
Dalším z kulturně-analytických nástrojů, které je časové a prostorové vzorkování. Jeho hlavním principem je odstranění některé části vstupních dat (vzorku) namísto zpracovávání celé sbírky objektů. Techniku časového vzorkování (temporal sampling) je možné použít u dat, která mají chronologický charakter (videozáznamy, stránky knih, záznamy ze sociálních sítí apod.). Technikou časového vzorkování jakoby komprimujeme čas a získáváme tak přehlednou vizualizaci konkrétní chronologické posloupnosti obrazů. Můžeme tak díky tomu umístit vedle sebe dva různé záznamy z videohry či filmů, které budeme moci mezi sebou pohodlně porovnávat. Syntézou obou technik vizualizace je přemapování. Společný charakteristický princip práce s objekty je jejich přeskupování do nových vizuálních a estetických podob, a přesouvání významů původního díla do významů nových.
Tak jako Lev Manovich s pomocí kulturně-analytických nástrojů zkoumal obálky časopisu Time, autor příspěvku podrobuje zkoumání obálky časopisu Respekt a uplatňuje kulturní analytiku v praxi. Na konkrétní vzorek dat aplikuje vybrané techniky vizualizace médií za použití volně šiřitelného softwaru, který Software Studies Initiative nabízí prostřednictvím své webové stránky. „Z vizualizace tak můžeme například vyvodit, že od roku 2000 přestává být dominantní černobílá varianta obálky a postupně, i když ne zcela pravidelně, přibývají obálky tištěné v barvách. Tento trend v barvě se pak nastálo změní kolem roku 2005, kdy se černobílá obálka vyskytuje spíše výjimečně… “ Co všechno lze z vizualizací obálek týdeníku Respekt vyčíst? Dozvíte se v předkládáném článku Viktora Šika.
Datům je věnovaný i další z programů Fresh Eye, tentokrát první Online Speciál Obraz versus data, který bude na webu www.fresh-eye.cz přístupný od 24. 4. 2020. Připojte se!