Několik odborných článků argumentuje a jasně zdůrazňuje, že psaná forma mluveného jazyka, ať česká, anglická, nebo jiná, je až druhý jazyk neslyšících, píše v úvodu své bakalářské práce Marie Basovníková.
Například Komorná (2008) pojednává o příčinách nízké gramotnosti neslyšících v souvislosti s rozdíly v osvojování českého jazyka mezi slyšícími a neslyšícími dětmi. Na závěr konstatuje, že čeština je pro české neslyšící cizí jazyk. Ve stručném shrnutí uvádí, jaké konkrétní potíže mají neslyšící s mluvenou řečí. Tyto potíže se týkají fonetické úrovně, gramatické roviny (pádový systém češtiny, slovesný systém češtiny, slovosled češtiny) a pragmatických jevů (pozdrav, vykání vs. tykání). Na neslyšící a jejich psanou češtinou v internetové komunikaci se ve své bakalářské práci Psaná čeština českých neslyšících v internetové komunikaci zaměřila Helena Šebková (2008). I ona dospěla k závěru, že čeština je pro většinu neslyšících cizí jazyk a mateřským jazykem Neslyšících je znakový jazyk. Provedla rozbor 440 diskuzních příspěvků, které získala od 40 neslyšících, přičemž zkoumala chyby v jejich psaném projevu. Položme si tedy otázku: „Nemůže-li (kvůli smyslové bariéře) fungovat jako první jazyk neslyšících Čechů mluvená čeština, neměl by se jim nabídnout jako první jazyk jazyk jiný, jehož spontánnímu a přirozenému osvojování hluchota nebrání? Nemohl by jako (první) prostředek orientace ve skutečnosti, jako nástroj vytváření uzlových bodů oné sítě, skrze niž člověk chápe svět a rozumí jazyku, sloužit smyslově přístupný jazyk znakový?“ (Macurová, 1998).
Zjištěná skutečnost proto ještě více posiluje význam a roli projektu WEBlik, internetové televize pro neslyšící děti a mládež. Na něm se podílí smíšený tým slyšících i neslyšících členů, což dává možnost diskuzí o dílčích úkolech viděných z různých úhlů. „V různých veřejných vystoupeních jsme mohli slyšet, že pro WEBlik pracují a videa připravují slyšící lidé, protože neslyšící pro to nemají dostatečné kompetence. WEBlik je velmi dobrým argumentem pro obhajobu pravého opaku. Neslyšící jsou velmi schopnými autory audiovizuálních děl. Jelikož je projekt podporovám různými institucemi, je tým WEBliku za svoji činnost a plnění úkolů i finančně odměňován,” připomíná Marie Basovníková.
Jednou z nejdůležitějších sekcí webu je ta s názvem Znakovníček. Pojmenování vzniklo jako označení pro soubor průběžně aktualizované znakové zásoby, která je využívána ve videozáznamech. Znakovníček je přínosný pro ty diváky, kteří při sledování videí narazí na neznámý znak a potřebují si ověřit jeho význam. Funguje tak jako příležitost k cílenému rozšiřování aktivní znakové zásoby. Pro tlumočníky se jedná o materiál více než vhodný pro sebevzdělávání. Znaky jsou řazeny podle abecedy, a to na základě českých ekvivalentů.
WEBlik jako jediný v našem prostředí preferuje znakový jazyk s minimálním množstvím psaného textu. Pro slyšící diváky je tato skutečnost obtížnější a především nezvyklá. Průzkum, který autorka bakalářská práce provedla mezi 153 diváky, nicméně ukázal, že pro 76 procent z nich je WEBlik přehledný a jednoduchý. Polovina respondentů sledovala WEBlik déle než rok, největší zájem mají o sekci zpravodajství, rozhovorů a ankety, které jsou někdy spojeny společným tématem.
Koho zajímá problematika hendikepu více, je zván na další tematický večer z cyklu Fresh Eye. Ten s názvem Obraz a hendikep proběhne 21. února od 19 hodin v prostoru Petrohradská kolektiv.
