Kniha Farewell to Visual Studies (2015) vznikla jako výsledek posledního z pěti intenzívních týdenních seminářů Stone Art Theory Institutes, které probíhaly v letech 2007–2011 v Chicagu pod vedením Jamese Elkinse. Účastníkem mezinárodní diskuse o historii a budoucnosti vizuálních studií byl i Asbjørn Grønstad, editor norského magazínu o vizuální kultuře Ekfráze a host druhého Online speciálu Fresh Eye. Do knihovny přidáváme editorský úvod Jamese Elkinse ke knize Farewell to Visual Studies, ve kterém autor shrnuje v několika stručných bodech svůj kritický pohled na vývoj disciplíny vizuálních studií. Příspěvky všech účastníků semináře jsou po dobu trvání pandemie COVID 19 přístupné zdarma na stránkách projektu MUSE.

Pod hlavičkou School of the Art Institute in Chicago vyšlo mezi lety 2010–2015 pět souborných publikací, které uzavíraly intenzívní semináře věnované teorii umění a vizuálním studiím (2007–2011), jejichž iniciátorem byl James Elkins. Každý rok se seminářů účastnilo na dvacet pět čerstvých absolventů a aspirantů vizuálních studií, díky nimž měli editoři možnost nahlédnout do uvažování tehdy nejmladší generace oboru. Třicet pět hodin diskusí v podobě audiozáznamu bylo editováno a spolu se vznikajícími texty účastníků přetaveno do knihy, jejíž úvod přikládáme do online knihovny Fresh Eye.

Farewell to Visual Studies je snahou o kritické přezkoumání historie a současných forem oblasti dnes známé jako vizuální studia, vizuální kultura nebo studia vizuální kultury. Spolueditoři James Elkins, Sunil Manghani a Gustav Frank reprezentují rozdílné perspektivy pohledu na obor samotný: obor přezkoumávají z pohledu amerického, britského a německého. Právě onen německý vliv se pro seminář, dle Elkinse, jevil jako zásadní, což se propsalo i do výsledné knihy: je to podle něj poprvé, co jinak anglofonní literatura a disciplína vzala v potaz Bildwissenschaft – vizuální studia německy mluvícího světa zahrnující rozmanité vědecké přístupy, interpretace a společenské významy (autoři jako Klaus Sachs-Hombach, Gottfried Boehm, Hans Belting, Horst Bredekamp, Lambert Wiesing…). Kniha se mimo jiné zaměřuje na historii a „prahistorii“ oboru vizuálních studií, jeho budoucnost i metody. Kritika tradičního kánonu a výběru autorů zaznívá i v Elkinsově úvodu, ve kterém v bodech shrnuje největší slabiny oboru i vlastní návrhy, kam by se měla disciplína posouvat.

Slabiny vizuálních studií i wish-list budoucnosti oboru dle Jamese Elkinse:

Psaní o vizuální kultuře by mělo dle Elkinse zpomalit na úroveň, kdy může silně zaznít hlas autora, který se může ptát sám sebe a rozporovat adekvátnost svého názoru.

Vizuální studia lpí na relativně malém – téměř fixním – výběru autorů. Elkins se ptá: „Jak by asi vizuální studia ‚vypadala‘, pokud bychom do svých esejí a úvah začlenili konečně jiné autory jako jsou například Hugo Münsterberg, Béla Balázs či Hermann Broch? Nebo Ranke, Burckhardt, Mario Praz, Waldemar Deonna, Henri Frankfort, Elias Canetti, Robert Musil, Fernando Pessoa, Ludwig Hohl, Giambattista Vico či Giordano Bruno? Proč se neinspirovat v otázkách genderu od Sor Juana Iñes de la Cruz namísto Judith Butler? (…) To neznamená, že dáváme sbohem Benjaminovi. Znamená to, že dáváme sbohem Benjaminovi alespoň na chvíli.“

Vizuální studia se neustále zaměřují na otázky moderní a současné vizuality. „Proč se nezaměřují na objekty z jiných kultur, zejména z „předmoderního“ západu?“ ptá se editor.

Pokud chtějí vizuální studia naplnit svůj příslib uvažování o obrazech jinak než je tomu u dějin umění, poté je „naprosto fundamentální nutností, abychom přestali obrazy užívat jako ilustrace svých teorií a doklad historických argumentů a nechali argumentovat obrazy samotné.“

Obrazy jsou „nevyužité”. Pracujeme nevizuálně – vizuální je podhodnocené, málo interpretujeme.

Vizuální studia potřebují diskusi o své vlastní historii.

Vizuální studia by se neměla vyhýbat obrazům neuměleckým a obrazům vědeckým.

Disciplína by se měla zabývat fenomenologií vzniku obrazů.

Otevřená diskuse o polohách oboru je žádoucí a nutná – na otázku, zda mají být vizuální studia angažovaná nebo naopak Elkins odpovídá, že obě pozice jsou relevantní. Co jej znepokojuje, je nulová debata o této problematice.

…

Dle Elkinse jsou vizuální studia nejlepším možným východiskem studia obrazů, přesto dle jeho názoru „pracují příliš rychle“, nefungují jako pojítko napříč obory, ani v čase, neustále se vrací ke stejným teoretikům a mají nepřiměřený zájem o současné umění na úkor všech ostatních vizuálních praktik a jevů. Kritický úvod Jamese Elkinse volající po diskusi a nutnosti neustálého přezkoumávánín vlastních základů naleznete na stránkách projektu MUSE, stejně jako všechny příspěvky publikované v knize The Farewell to Visual Studies. Nejen o otázkách budoucnosti vizuálních studií bude online diskuse s šéfredaktorem norské Ekfrase Asbjørnem Grønstadem a šéfredaktorkou polského magazínu Widok Katarzynou Bojarskou. Těšíme se na virtuální shledanou!