Tématu vizuálního aktivismu bylo v roce 2016 věnované vydání odborného časopisu Journal of Visual Culture (15/1), které je dostupné zdarma na portálu Sage journals. Většina uveřejněných textů tematického vydání vychází z příspěvků konference Visual Activism, která se odehrála v roce 2014 v San Francisku. Mezi texty je i esej Between Rebel Creativity and Reification: For and Against Visual Activism, jehož autorem je teoretik vizuální kultury T. J. Demos.
Paradoxy a omezení termínu „vizuální aktivismus“ autor promýšlí na příkladu tří případových studií. Konkrétně se věnuje umělecko-aktivistické skupině Laboratory of Insurrectionary Imagination (Labofii) – francouzskému kolektivu, který usiluje o změny na poli ekonomické rovnosti, environmentální udržitelnosti a sociální spravedlnosti; Grupo de Investigation en Arte y Politica (GIAP), donedávna sídlící v Chiapasu v Mexiku, jehož členové úzce spolupracovali se zapatisty a byli inspirovani jejich revoluční politikou estetiky; a fotografovi Subhankaru Banerjeeovi, který se v posledních letech věnuje výzkumu a reprezentaci environmentálních témat týkajících se arktické oblasti. „Všichni uvedení ve svých aktivitách kreativně využívají vizuální prvky, přičemž mobilizují elementy politické za účelem redefinování současné umělecké praxe,” uvádí autor. Každý z šetřených subjektů se podle Demose pohybuje na hraně reifikace (zhmotnění, zpředmětnění), která se blíží avantgardistickému napětí mezi politikou a jeji reprezentací. Autor se ptá: K čemu je propagace vizuálního aktivismu, pokud jsou výsledky zaměřeny na to, aby je spektakularizovala, prodávala a konzumovala politická opozice?
Demos o vizuálním aktivismu hovoří jako o „politicky angažovaných praktikách, které vizualitu využívají za účelem urychlení sociálních, politických a ekonomických změn. (…) I když tento koncept vybízí k zamyšlení (…) obsahuje také řadu potenciálních nebezpečí, která vyžadují kritickou pozornost. (…) Termín rozděluje vizualitu do její aktivistické dimenze a zároveň implikuje existenci jisté konzervativní, neaktivistické představivosti. Vizuální aktivismus ze svého terminologického návrhu zároveň vynechává nevizuální prvky. Pokud aktivismus pojmenovává vícesmyslovou, kolektivní a situovanou formu existence postavenou proti konstituovaným mocnostem, pak může vizuální aktivismus metodologicky oslabovat svůj samotný politický účel.” Celý článek doporučujeme k přečtení ZDE.
Tématu vizuálního aktivismu byla věnovaná dvoudenní akce WAVE Workshops on Visuality and Activism in Europe. Záznamy moderovaných diskuzí, workshopů a přednášek jsou zaznamenané a zpřístupněné na webu wave-workshops.org.
