Tým z Queen Mary University of London vedený Julií Freeman ve spolupráci s Open Data Institute představil v rámci mezinárodní konference VISAP’15 návrh kategorizace dat použitých v uměleckých dílech. Data studie chápe jako umělecký materiál, jehož odpovídající klasifikace by měla napomoci ke snadnějšímu pochopení děl datového umění.
Datové umění nelze pochopit bez odpovídajícího klasifikačního aparátu. Alespoň tak uvažuje tým Julie Freeman, který pro účely kurátorů, kritiků, umělců ale i diváků sestavil stručnou taxonomii dat použitých pro vytvoření uměleckých děl. Předkládaná kategorizace uvažuje o datech jako o uměleckém materiálu, se kterým je při tvorbě možné nakládat rozmanitým způsobem a v jakémkoli médiu. Text vznikl jako příspěvek pro mezinárodní konferenci IEEE VIS 2015 Arts Program, neboli VISAP’15, která se konala v říjnu 2015 v Chicagu, USA. Jeho základem je magisterská práce Julie Freeman z roku 2012, na níž autorka navázala doktorským výzkumem na Queen Mary University of London a ve spolupráci s Geraintem Wigginsem, Markem Sandlerem ze stejné univerzity a Gavinem Starksem z Open Data Institute taxonomii data artu rozvinula do předkládané podoby. Všechny příspěvky z konference VISAP’15, která měla v daném roce téma Data Improvisations, naleznete zde.
„Jak popisovat data užívaná v umělecké práci?“ Na takovou otázku se v souvislosti se zvyšujícím počtem umělců, kteří ve své praxi používají data, ptá londýnský tým. V návaznosti na průzkum a rešerši existujícího slovníku užívaného digitálními archivy navrhuje vlastní stručnou taxonomii, kterou demonstruje na příkladech již existujících uměleckých děl. Z příkladů je znatelné, že data v umělecké práci nemají neutrální povahu, ale naopak se vyznačují řadou vlastností ovlivňujících charakter výsledného díla. Takový materiál může udat význam bezpočtu dějů i věcí, zároveň je levný (často zdarma), široce dostupný, jednoduše obsluhovatelný, je ho dostatek, může sám sebe reprodukovat a má vliv. „Tato rozmanitost a hloubka představuje pro umělce výzvu. Ačkoli jsou data zdánlivě nehmotná, mohou pomoci osvětlit jevy, které nemůžeme vidět, slyšet ani cítit. Data tak mohou být v umělecké tvorbě použita rozmanitým způsobem, ať se jedná o vizualizaci nebo jiný způsob zprostředkování.“ Návrh kategorizace se opírá o slovní zásobu rozsáhlých digitálních archivů, kterou se autoři snaží sjednotit. Navrhovaná taxonomie by měla v ideálním případě sloužit jako doprovod k taxonomii Jeffreyho Heera a Bena Schneidermana publikované pod názvem Interactive Dynamics for Visual Analysis a jako doplněk k Digital Art Archive.
Výrazy jako intimní či evokující v návrhu nenaleznete, neboť „účelem stručné taxonomie není popisovat subjektivní odezvu diváka nebo posluchače.“ Nenaleznete zde ani estetické výrazy jako je dynamika či abstraktní, které se týkají samotného uměleckého díla, nikoli primárně dat, o jejichž „objektivní popis“ autoři usilují. Uvádějí: „Uznáváme, že i když jsou takové výrazy pro některé účely kategorizace a seskupování užitečné, většinou jsou subjektivní a vytvořené osobně uživatelem-recipientem (umělcem, kurátorem, publikem nebo kritikem), díky čemuž je řízená slovní zásoba méně efektivní a relevantní.“ Autoři zkoumají, jak se o datech vyjadřují tvůrci uměleckých děl a na tomto základě je zařazují do kategorií.
Materiál je zkoumaný z několika perspektiv – navrhovaný slovník se snaží rozlišovat, zda sada informací vypovídá o živých bytostech, neživých objektech či celém prostředí. Autoři zohledňují společenský kontext a původ; zda jsou použitá data volně šiřitelná, omezená určitou licencí, zda obsahují anonymizované informace, nebo se týkají konkrétních subjektů. Jsou-li informace získávány v reálném čase a neustále se proměňují, nebo jde jen o časově vymezený úsek.
Schéma, které Freeman původně načrtla ve své diplomové práci, autoři rozvinuli o další parametry, které mají základ v již existujících digitálních databázích a které by měly napomoci zejména při archivaci a konzervaci děl datového umění.
Detailně kategorie prostudujete v předkládané práci, stejně jako jejich aplikaci na modelové příklady uměleckých děl mezi nimiž naleznete například fyzickou reprezentaci dat v díle dataMorphose (2009) od Christiane Keller či A Conversation Between Trees (2012) od kolektivu Active Ingredient, který v reálném čase sleduje hladinu CO2 v lesích ve Velké Británii a v Brazílii.
Databázi děl i výzvu ke spolupráci uvádí Julie Freeman na translatingdata.org, kde se můžete připojit se svými návrhy i poznatky. Připojte se rovněž v prvnímu přednáškovému online programu Obraz versus data, který bude na webu www.fresh-eye.cz dostupný od 24. dubna 2020! Těšíme se na virtuální shledanou.
