Bakalářská práce, obhájená v roce 2019 na Teorii interaktivních médií Masarykovy univerzity v Brně, zkoumá zobrazení žen-kyborgů z feministického hlediska ve třech vybraných sci-fi filmech, kterými jsou Metropolis (1927), Blade Runner (1982) a Ex Machina (2014). Autorka práce Veronika Kroufková si klade za cíl zjistit, zda skutečnost, že se jedná o kyborga, tedy spojení organické složky s mechanickou, osvobozuje postavy od sexualizace a male gaze a zda zobrazení těchto postav bylo nějakým způsobem ovlivněno stavem feministického hnutí v době vzniku filmu. Jak se vyvíjelo zobrazování postav žen-kyborgů ve sci-fi filmech v průběhu historie kinematografie? 

Prostřednictvím teorie kyberfeminismu a myšlenek významných feministických teoretiček, primárně Donny Haraway a Laury Mulvey, autorka práce analyzuje tři vybrané filmy, v nichž vždy jednu z postav představuje žena-kyborg. Sleduje tak vývoj zobrazování postavy ženského kyborga ve filmech a tyto změny zasazuje do spojitosti s vývojem feministického hnutí ve společnosti. Film tak zkoumá na pozadí socio-kulturních fenoménů a vybrané filmy dává do souvislosti s jednotlivými vlnami feminismu. Analyzovány jsou postavy robot-Maria (Metropolis, 1927), Rachael a Pris (Blade Runner, 1982) a Ava (Ex Machina, 2014). Autorka si pokládá otázky: Osvobozuje ženskou postavu od sexualizace a male gaze skutečnost, že se jedná o kyborga? Jakým způsobem se proměnilo zobrazování postavy ženského kyborga ve sci-fi filmech v průběhu historie kinematografie? Jaký vliv na případnou změnu měl stav feministického hnutí v dané době?

„Kyborg, jakožto určitá syntéza organického a mechanického, má potenciál nepodřídit se společenským genderovým kategoriím. Práce zkoumá, zda v případě zobrazení ženy jako kyborga ve filmu je tento potenciál naplněn či nikoli. Vycházím z myšlenky Haraway ,The cyborg is a creature in a post-gender world’,“ uvádí Kroufková. Přestože v analyzovaných filmech kyborg existuje v genderové společnosti, jeho původní potenciál existence ve světě, kde neexistuje gender, by mohl dle autorky nějakým způsobem jeho zobrazení ovlivnit. Kyborg je entita na pomezí binarity, není plně ani člověk, ani stroj, narušuje tak společensky určené binární konvence. Kyborg v sobě kloubí organickou složku se složkou mechanickou, která sama o sobě společensky nepodléhá genderovým kategoriím. Tato skutečnost by dle autorky mohla z genderového pohledu ovlivnit nahlížení společnosti na kyborga jako celek.

K jakým výsledkům Veronika Kroufková pomocí obsahové analýzy dospěla? Autorka předpokládala, že postavy žen-kyborgů nebudou vystaveny sexualizaci a male gaze do té míry, jako by tomu bylo u postav plně biologických žen a že vývoj zobrazování těchto postav v čase bude směřovat k ústupu takových tendencí. Tyto předpoklady se však po analýze tří zmíněných filmů podle ní nepotvrdily: “…Ve všech analyzovaných filmech jsou postavy žen-kyborgů vystaveny srovnatelné míře male gaze i sexualizaci. Pokud bychom si ovšem vykládali konec filmu Ex Machina jako Avinu úspěšnou revoltu proti útlaku patriarchátu v podání Nathana a Caleba, lze tvrdit, že se zobrazování žen-kyborgů vyvinulo k větší emancipaci žen, ovšem z hlediska male gaze a sexualizace se vývoj žádným směrem neposunul,” uvádí na závěr své bakalářské práce. Celý text s detailní analýzou naleznete k přečtení zde.

Naopak muž-kyborg je tématem a hlavní postavou filmu Miluj svého robota (2021), jehož projekce proběhne 11. 2. v kině Edison v rámci programu Obraz versus žena na plátně. Projekci předchází diskuze nad klíčovými otázkami ptajícími se po tom, jak vypadají emancipované obrazy emancipovaných žen a ženství? Jaké stereotypy byly v širší vizuální kultuře již úspěšně překonány a které přetrvávají? A čím se vyznačují nové obrazy žen objevující se na kulturním horizontu současnosti? Program je společným programem Fresh Eye, Goethe-Institutu Česká republika a Francouzského institutu v Praze. Představuje zahajovací program německo-francouzského ročního programové cyklu „FEM2:2 – Das Jahr de l´egalité.”