Vizuální komunikace a vizuální gramotnost mimo oblast výtvarné výchovy

by Růžena Beránková

Jakákoli optická technologie, jakkoli je vyspělá, pouze obraz vyrobí nebo jej dopraví k lidským očím. Teprve odtud se rozbíhá spletivo bohatých nervových spojení, jemuž říkáme vnímání. Rozplétat toto vnímání zajímalo vizuálně senzitivní lidi v průběhu věků neustále, velmi často vědce a umělce, pro které bylo samotné oko technologií, které chtěli rozumět, a nechávali nám svědectví o dívání se na svět ve svých osobitých úvahách. S koncem starého a příchodem nového tisíciletí se stalo potřebou zabývat se touto doménou vědecky v celé její nové šíři a objevují se vizuální studia. Třebaže ještě i dnes po dvaceti letech tento vědní obor stojí na pohyblivých píscích hledání jednotných přístupů, pro jeho existenci mluví velmi silný důvod – cítíme, že svým založením na interpretaci viděného se od technologií obrací zpět do lidského nitra a má potenciál zodpovědět člověku otázky na sebe sama.

Těmito slovy uvozuje svou rigorózní práci obhájenou na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity Růžena Beránková.

Spojení gramotnosti a vizuálna se podle autorky začalo objevovat poměrně brzy spolu se soustředěním se na kulturní proměny. Jako termín jej poprvé ustavil v roce 1969 John Debes, vůdčí osobnost Mezinárodní asociace vizuální gramotnosti, International Visual Literacy Association (IVLA), věnující se studiu a publikování o tomto tématu.

Jeho definice zní: „Vizuální gramotnost se vztahuje ke skupině zrakových schopností, které může lidská bytost rozvíjet viděním při současném integrování ostatního smyslového vnímání. Rozvoj těchto kompetencí je nezbytný pro běžné lidské učení. Jsou-li rozvinuty, umožňují vizuálně gramotné osobě rozlišovat a interpretovat vizuální jevy, objekty, symboly, přírodní nebo člověkem vytvořené, s kterými se potkává ve svém prostředí. Tím, že tvořivě užívá těchto schopností, je schopen komunikovat s ostatními. Vnímavým zacházením s těmito kompetencemi, je schopen pochopit a mít potěšení z mistrovských děl vizuální komunikace.“

V současné době definic vizuální gramotnosti existuje více, připomíná Růžena Beránková. Mnoho lidí se dnes zabývá plnějším pochopením způsobu, jakým interpretujeme to, co vidíme, a způsobu, jakým reagujeme na naše vizuální prostředí. Badatelé si formulují svoje vlastní definice vizuální gramotnosti, jenž vyhovují jejich přístupu a výchozímu bodu úvah. Je to pochopitelné, protože v tomto pojmu se prolíná mnoho disciplín a tato interdisciplinárnost a multidisciplinárnost je překážkou k tomu, aby byl pojem definován naprosto jednotně.

Interdisciplinárnost vizuální gramotnosti se realizuje v propojení s uměním, zvláště výtvarným, vědou, teorií komunikace, sémiotikou, grafickým designem, fotografií, videotvorbou, mediálními studiemi, architekturou, obchodem, vzděláváním a vzdělávacími postupy, zdravím, psychologií, lingvistikou, filosofií, kulturní antropologií, výzkumem mozku a počítačovými aplikacemi. Její multidisciplinárnost vytváří velmi živé fórum již zhruba třicet let. Podle Mezinárodní asociace IAVL se zvláště cenným ukazuje dialog mezi praktiky a teoretiky, a proto na jeho podporu od roku 1969 pořádá každoroční sympozia a vydává dvakrát ročně časopis Journal of Visual Literacy.

Jiná definice, vycházející z myšlenky, že vizuální obrazy jsou jazyk, pak vizuální gramotnost slovně vymezuje jako schopnost rozumět vizuálním vzkazům a produkovat je. V době, kdy je člověk vystaven bujení masových médií ve společnosti, vzrůstá důležitost být takovou schopností vybaven. Skrze netištěná média, kterými jsou v první řadě televize a internet, získáváme více a více informací a zábavy, stává se tedy schopnost myslet kriticky o vizuálně presentovaných obrazech nezbytnou dovedností. „..gramotnost musíme chápat jako porozumění jazyku psanému a mluvenému a zároveň designu multimédií …“ (Kress 2003: 154)

Obrazovka jako dominantní médium nahradila knihu, dočteme se v odkazované rigorózní práci. “Učinila obraz centrem komunikace a způsobila tak dramatickou změnu. Tato revoluce již má a ještě bude mít další dopady ekonomické, sociální, technologické a komunikativní,” připomíná Růžena Beránková.

Komplexně se komunikací ve věku elektronické kultury zabýval kanadský „prorok a mág“ Marshall McLuhan a zanechal po sobě teorie, vyjádřené osobitým stylem, jenž je „záměrně protismyslný, kruhovitý, … nesnesitelný“ (McLuhan 2008: 216) a který kritik Christopher Ricks poměrně přiléhavě popsal jako „slizkou mlhu, z níž se noří překážky metafor“. Jasně však říká, že média mají na člověka a společnost pronikavý, proměňující, podprahový vliv. „Nezapomeňte, že moje definice médií je široká: zahrnuje každou existující technologii, která rozšiřuje lidské tělo a smysly, od odívání k počítači.“ V nadvládě technologií však podle jeho názoru člověk nemusí ztrácet svoji tvořivost. „Schopnost vnímat, jak média rozšířila člověka, což byla kdysi záležitost umělce, se nyní zvětšuje, protože nové prostředí elektrických informací umožňuje nový stupeň vnímání a kritického uvědomění i neumělcům.“

Téma tvořivosti přichází nyní často ke slovu a zdá se, že není spatřováno jako východisko z chaosu postmoderního světa, ale postmoderní svět je brán jako prostor otevírající se tvořivosti jedince. Sir Ken Robinson vystoupil s pobídkou, aby tvořivým schopnostem dětí ve školách, ale i lidí obecně, byla věnována přinejmenším stejná pozornost jako jazyku a matematice. Tvořivost je spjata se smyslovým vnímáním velmi výrazně. Oči, protože pobírají tolik vjemů, mohou proto rychle otupit. „Dávno jsme odvykli se dívat, naučili jsme se mít to ukázané,“ píše ve své eseji Americký sen Wim Wenders. (Wenders 1996: 71-104)

Další příklady a oblasti uplatnění vizuální gramotnosti nadnese další tematický večer cyklu Fresh Eye. Speciální kulatý stůl Obraz versus vizuální gramotnost proběhne v úterý 18. dubna od 19 hodin v uměleckém prostoru Petrohradská kolektiv v pražských Vršovicích.