Virtualita a konstrukce nové vizuality

by Hana Hunčovská

Problematikou perspektivy, specifických virtuálních zobrazovacích metod a jejich vlivu na konstrukci nové vizuality se v diplomové práci, obhájené v roce 2015 na Katedře elektronické kultury a sémiotiky Univerzity Karlovy v Praze, věnuje Hana Hunčovská.

Lineární perspektiva bývá často kritizována jako vizuální režim, který podporuje moderní racionalismus tím, že konstruuje nezaujatý antropocentrický subjekt. Jedná se o formu, jež za pomoci využití tradičního principu mimésis slibuje zobrazit objektivní skutečnost, zaměřuje se na zobrazení celistvosti a řádu a podporuje racionální, lineární a kauzální vnímání světa. Počítačové grafické rozhraní nám však zprostředkovává nový druh percepce, v níž je posloupnost obrazů vystřídána jejich simultánní existencí. Tato simultaneita mnoha pohledových úhlů nás vymaňuje z lineárního a kauzálního vnímání světa i z tradičního chápání celistvosti a řádu,“ uvádí Hana Hunčovská, která ve své diplomové práci obhajuje názor, že virtuální prostředí díky rozšíření horizontu viditelného stimuluje lidskou tvořivost a napomáhá k utváření nového typu vědění.

Pro ověření hypotézy autorka užívá jako teoretický základ sociálně konstruktivistické koncepce autorů zejména z oblasti vizuálních studií, teorie nových médií a historie umění. Hunčovská se přiklání k obhájcům počítačové virtuality a obrací se především ke koncepci vizuálních režimů jakožto kulturně a časově podmíněných specifických způsobů obrazové reprezentace světa považovaných za realistická ztvárnění skutečnosti. Na základě srovnání linárně perspektivního zobrazení s virtuálními vizualizačními metodami názorně představuje konceptuální rozdílnost lineárně-perspektivních a virtuálních způsobů zobrazení a uvádí, že pokud přijetí dominantního lineárně-perspektivního způsobu zobrazování přispělo ke konstrukci moderní subjektivity a racionalistického uvažování, „lze předpokládat, že nový majoritní zobrazovací režim s odlišnými charakteristickými rysy bude působit na vznik jiné vizuality a jiného typu poznání, neboť vytváří zcela nový typ diváka.“ Teoretik W. V. Dunning jej nazývá divákem post-karteziánským.

Charakteristické rysy lineárně perspektivních zobrazení a jejich účinky:

  • monokulární pohled – neodpovídá skutečnému vidění, vytváří falešný realismus,
  • důležitost rámu a kompozice – konceptuální uzavřenost, fixuje subjekt v centru, stabilizuje entitu jako fixní formu s pevnými hranicemi,vytváří antropocentrický subjekt hierarchizuje, vytváří dominanci subjektu nad objektem,
 je jako božský pohled,
  • pozorovatel stojí vně obrazu – podporuje oddělenost subjektu a objektu budí falešné zdání objektivity,
  • je jediným úhlem pohledu – budí obavu z jinakosti produkuje „tunelové vidění“.

Charakteristické rysy virtuálních vizualizačních metod a jejich předpokládané účinky:

  • binokulární, stereoskopický pohled – více odpovídá skutečnému vidění,
  • rám ani kompozice nejsou důležité – konceptuální otevřenost, subjekt nemá fixní pozici (díky pohyblivosti obrazu), zánik horizontu, pohyblivý viewing point i vanishing point, nepodporuje stabilizaci entity jako fixní formy s pevnými hranicemi, nevytváří dominanci subjektu nad objektem,
  • pozice subjektu uvnitř obrazu – princip vnoření (imerze), neodděluje subjekt a objekt,
  • mnohočetný úhel pohledu – nevytváří tunelové vidění umožňuje multiplicitu úhlů pohledu.

Pro manifestaci praktického přínosu virtuálních vizualizací si Hana Hunčovská vybrala oblast medicíny a soudobých lékařských obrazů produkovaných digitálními zobrazovacími technologiemi. Tyto databáze, jejichž vznik umožňuje digitalizace obrazu, představují dle autorky otevřený systém, jehož definitivní podoba není fixně daná – obrazy v databázi se mohou neustále proměňovat, některé mohou být odstraněny, jiné zase přidány, na základě zdrojových obrazů mohou vznikat potenciálně nekonečné nové verze obrazů původních. Databáze umožňuje divákům/uživatelům libovolný přístup k uloženým datům (obrazům), v rámci nějž je lineární způsob prohlížení obsahu pouze jednou možnou trajektorií pohybu uživatele. Dle autorky tento nový způsob organizace informací odpovídá Deleuzově a Guattariho rizomatické (anti)struktuře, proměňuje dosavadní způsob reprezentace skutečnosti a poukazuje na nové způsoby modelování světa a s tím spojené nové způsoby konstruování významů okolního světa, zdůrazňující neustálou proměnlivost hledisek a zmnožování kontextů v závislosti na směru pohybu diváka/uživatele virtuálním počítačovým prostředím.

Fenoménu perspektivy ve vizuální kultuře, tedy i virtuálním prostředí, se věnuje další z večerů Fresh Eye. Program organizovaný ve spolupráci s Národní galerií v Praze u příležitosti aktuální výstavy Alberta Giacomettiho se koná 30. 10. od 18:30 ve Veletržním paláci.