Sjížděl by Aristoteles klipy na YouTube, nebo by více ocenil MTV a rozmach jejích vlastních pořadů zaměřených na reflexi životního stylu včetně problémů bytí matek-teenagerek? Na tuto otázku těžko hledat jasnou odpověď, nicméně i podobná tázání může vyprovokovat bakalářská práce Petra Balady, která se zabývá vývojem a proměnami videoklipu. “Vizuální doprovod hudební složky” totiž autor vystopoval právě až k Aristotelovi, přesně řečeno k jeho náznakům tezí o souvztažnosti barev se zvuky. Zřejmě nejdále ale dotáhl tuto myšlenku ještě před videoklipem Alexander Skrjabin, jenž své dílo vzhledem k úmrtí (1915) ovšem nedokončil. Skrjabin k jednotlivým tóninám přiřadil barvy, které měly promítáním na plátno umocnit prožitek z hudby, uvádí Petr Baluda.

Videoklipy ovšem samy o sobě ovšem neztvárňují vizuální podobu jednotlivých not, ale jsou spíše souhrnným obrazovým znázorněním doprovodných znaků písňové formy. Proto je mnohdy snadné i jen na základě obrazového doprovodu rozeznat, o jaký hudební žánr se jedná. Videoklip nelze odlišit od marketingové komunikace, je doslova zviditelněním, další propagací hudebního zážitku. Jeho propagační potenciál inovativně využili The Beatles. Později si tento svébytný mediální formát začal žít vlastním životem – MTV po startu vysílání v roce 1981 pouštěla videoklipy 24 hodin denně a když tento čas klesl o dvacet let později na tři hodiny, bylo jasné, že sledování hudebních videí se přesouvá na internet. Ani tam nezmizela jejich funkce reklamního nosiče, píše Petr Balada. Reklamám se holt nevyhnete, až si budete na YouTube přehrávat některý z videoklipů. Například ty se silným autorským rukopisem tvůrců jako Michel Gondry, Spike Jonze a Chris Cunningham – právě jejich tvorbě se Petr Balada věnuje jako případovým studiím. Čtěte celou jeho práci.