U příležitosti předpremiéry filmu Christo: Chůze po vodě (Andrej Paounov), kterou pro české publikum společně připravily Artcam Films, ArtMap, Dokumentární pondělí a Fresh Eye, odkazujeme na text týkající se tématu environmentalismu v umění. Opulentní konceptuální projekty ikony světového landartu Christa a jeho partnerky Jean-Claude se angažovanému přístupu vyhýbaly, přes svůj megalomanský koncept však zůstávaly environmentálně odpovědné.
Christo spolu s manželkou Jeanne-Claude od 60. let prosluli vytvářením velkoformátových site-specific realizací spočívajících v zakrývání předmětů, veřejných staveb i celých pobřeží do vzdušných látek. Svými díly rozšiřovali hranice vnímání umění ve veřejném prostoru, běžným předmětům dávali změnou stávající situace nový význam a měnili možnosti jejich vidění. „Většinu projektů, které Christo a Jeanne-Claude vytvořili, hradili sami z prodeje přípravných skic a modelů. Zároveň se snažili, aby jejich dílo nemělo škodlivý ekologický dopad na životní prostředí. Jejich efemérní práce podle autorů neobsahovaly žádné skryté významy a sami se složitým interpretacím vyhýbali.“ (artalk.cz) Zatímco někteří umělci land artu tvořili díla, která byla pro životní prostředí paradoxní zátěží a čelili za to kritice, umělecká dvojice nad dopady svých monumentálně pojatých zásahů do krajiny uvažovala s environmentální i lokální odpovědností. V žádném případě se však nejednalo o angažovaná díla, tak jako je tomu například u umělecké dvojice manželů Newtona a Helen Mayer Harrisonových, kteří jsou významnými představiteli environmentální tendence v umění.
Jejich příjezdem do porevolučního Československa v raných devadesátých letech otevírá svou studii Umění ve věku environmentalismu. Česká devadesátá Ondřej Navrátil, jehož reflexi environmentální problematiky v českém umění naleznete ve 23. Sešitu pro teorii, umění a příbuzné zóny (2017). Harrisonovi byli v roce 1991 přizváni na AVU k hostování v novém ateliéru konceptuálních tendencí Miloše Šejna, kde iniciovali ambiciózní projekt, pro české prostředí do té doby neobvyklý svou environmentální angažovaností. Navrátil ve své studii uvádí příklady čtyř projektů z transformačního období, spjaté s českým a moravským regionem, „blízké si velkými ambicemi a sdílející starost o planetu Zemi – zároveň však svébytné, modelované odlišnými uměleckými názory a pohledy na environmentální problematiku, inspirované rozličnými tradicemi.“ Autor textu se neomezuje čistě na umění land artu nebo umění konceptuální, svůj zájem upírá k environmetální problematice a tendencím českého umění z kraje devadesátých let. Uvedené projekty se buď vůbec nerealizovaly, nebo se v procesu jejich realizace muselo ustoupit od původní vize. Autor zdůvodňuje neúspěch těchto (převážně importních) environmentálních intervencí obecnou nevraživostí tehdejšího českého kulturního prostředí k angažovanosti v umění.
