Bakalářská práce obhájená v roce 2017 na Ústavu východoevropských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze analyzuje roli tradičních a současných státních symbolů Běloruska. Adam Falbr se zabývá historickým vývojem a změnami symboliky v průběhu 20. století: formování symbolů od rozpadu Ruského impéria, kdy se objevily první pokusy o vytvoření běloruské státnosti, v průběhu sovětského období, v době po získání nezávislosti v roce 1991, s níž je spojen návrat tradiční bílo-červeno-bílé barevnosti a znaku Pahonia, a dále referendem v roce 1995, jehož výsledkem byl mimo jiné návrat k upraveným sovětským symbolům. Autor vysvětluje okolnosti existence dvou sad symbolů a situaci, kdy se někteří Bělorusové identifikují spíše s tradiční symbolikou. Otázka o státní symbolice Běloruské republiky přímo vychází z problematiky volby dalšího směřování politického a společenského rozvoje země.

„Dne 14. května 1995 se z iniciativy prvního prezidenta Běloruské republiky Alexandra Lukašenka konalo referendum, jedním z jeho výsledků byla změna státní symboliky a zavedení upravené vlajky a znaku Běloruské SSR. Další otázky se týkaly zavedení ruštiny jako druhého státního jazyka, rozšíření pravomocí prezidenta a prohloubení integrace s Ruskou federací. Ve všech návrzích Bělorusové velkou většinou Lukašenkovy návrhy schválili, což svědčí o velké podpoře, kterou nově zvolený prezident měl. Referendum odstartovalo nový politický kurz Alexandra Lukašenka, který zemi posunul k prezidentskému systému a místo nacionalistických tendencí se obrátil k tradicím sovětského Běloruska. Staronová sovětská symbolika nahradila bílo-červeno-bílou vlajku a znak Pahonia, přijaté Nejvyšším sovětem dne 19. září 1991. Část společnosti však tuto změnu nepřijala, oficiální symboly kategoricky odmítá a nadále užívá tradiční vlajku a znak. Společnost je nejen v této otázce dodnes rozdělená.” Takto uvádí čtenáře do běloruského kontextu Adam Falbr, který na problematice rozdvojené symboliky země modeluje i spor o budoucí směřování země. Ve své práci zároveň uvádí argumenty, které se k přijetí a odmítnutí symbolů vážou.

Kritika staronové sovětské i tradiční symboliky

Příznivci opozičního diskurzu a evropské integrace často oficiální symboliku neuznávají. Autor uvádí, že státní vlajku posměšně nazývají Západ slunce nad bažinou (Закат над болотом) v narážce na rozložení barev a vnímají ji výlučně jako symbol vládnoucího režimu, který zmizí spolu s ním. Ačkoliv červenozelená vlajka vznikla až na začátku 50. let, neexistovala tak v době největších represí stalinismu, ke kterým v Bělorusku docházelo kolem roku 1937 a je spojena spíše s obdobím zlepšení životní úrovně Bělorusů za vlády úspěšného prvního tajemníka běloruské komunistické strany Petra Mašerova, je pro řadu lidí jako symbol sovětského režimu nepřijatelná. Upozorňují také, že byla uměle vytvořena na příkaz z Moskvy a nesymbolizuje žádnou historickou tradici.

Tradiční i současné státní symboly se poprvé objevily až ve 20. století a jsou spojeny s prvními pokusy vytvořit běloruskou státnost po roce 1917. Zvláštní kapitolou je pouze znak Pahonia, který Bělorusové přejali od Velkoknížectví litevského, v němž se tento symbol užíval již od 13. století. Stejný znak dnes také používá sousední Litevská republika. Zda se hodí jako státní znak samostatného Běloruska, považuje autor práce za diskutabilní: VKL bylo mnohonárodnostním státem, kde většinu obyvatelstva tvořili východní Slované, předkové dnešních Bělorusů, avšak vládnoucí vrstva byla etnicky baltská. Zejména mezi běloruskými nacionalisty dnes spatřuje silnou tendenci si tento státní útvar idealizovat.

Otázka o státní symbolice jako spor o směřování země

Autor zkoumá postoj Bělorusů k oficiální symbolice, snahy státu upevnit její postavení, její roli v budování běloruské národní identity, a naopak užívání tradiční symboliky k vyjádření opozičních tendencí. Nakolik byly v roce 2017, kdy byla práce sepsána, silné tendence k návratu k tradičním symbolům? Jedná se o období před kontroverzními prezidentskými volbami v roce 2020, kdy se po zfalšovaných volbách za vítěze opět prohlásil Alexander Lukašenko. Dnes sledujeme, že právě Pahonia a bílo-červeno-bílá vlajka jsou symboly, které užívá opoziční lídryně v exilu Svjatlana Cichanouska a prezentuje jimi Běloruskou republiku v zahraničí. 

Vizuální historii, jejímu zneužívání a významu symboliky v politickém směřování země bude věnována 11. 3. 2022 i přednáška polské teoretičky Magdaleny Sariusz-Wolske. Přednášející se zaměří konkrétně na obrazy šířené pravicovými aktéry v Polsku ve vztahu k národním dějinám. Program pořádá Fresh Eye ve spolupráci s časopisem Iluminace v prostorách galerie Fotograf.