Že k fotografii dost dobře nelze zcela přistupovat jako k nezvratnému důkazu existence, ale jako k určitému “sociálnímu tělesu”, které navíc pevně souvisí s konformitou a deviací, dostatečně výmluvně ilustruje článek teoretika, praktika i kritika fotografie Alana Sekuly. The body and the Archive vyšel v roce 1986 a i nyní, obzvláště v souvislosti s Obrazem a zločinem, má svou důležitost. Zabývá se sociální funkcí fotografie krátce po vynálezu daguerrotypie v 19. století.
Ta vyvstala spolu s potřebou zřidit archiv zločinců s cílem jejich evidence, identifikace a prevence recidivy. Jejich portréty byly v rámci policejní prefektury v Paříži řazeny do kartotéky na základě tělesných proporcí zobrazovaných jedinců a jejich poměru k „normálu“ odvozeného z dobových lékařských a anatomických poznatků; došlo tak ke vzniku určité typologie deviantů právě generalizací jejich tělesných parametrů. Zločin tak dostal konkrétní tvář. Doslova.
V té době vznikající přírodní vědy rovněž postulovaly tezi, že na základě tělesných proporcí a tvarů lebky lze usuzovat, jaké má člověk osobní charakteristiky. Tělesné proporce hrály natolik důležitou roli, že bylo možné určit ještě mnohem více – například se snažit složením mnoha fotografií přes sebe dobrat archetypálního devianta a obecně proporcí, u kterých je nejvyšší šance na zvrat mimo normu. Jednotlivé techniky zakládání archivu zločinců Sekula poměrně podrobně popisuje ve své studii, jež je ke stažení na stránkách Centra Roye Rosenzweiga pro historii a nová média.
Sekulovy teze ale především ukazují, jak se proměňuje význam obrazu v kontextu dějin a jeho účelu. Málokdy jde o nevinný otisk skutečnosti. Vždyť další text v naší knihovně věnovaný tematickému Fresh Eye večeru Obraz versus zločin se zabývá inspirací módní fotografie kriminalistikou, kde zásadní roli hraje přesné zdokumentování místa činu, a právě tento význam “otisku reality” jako by v tomto druhu záznamu rezonoval. Tím spíše v souvislosti se smrtí; kriminalistická fotografie de facto zachycuje místo, kde ještě před malou chvílí byl život – a ze kterého náhle vyprchal.
