I tato akademická práce věnovaná videoklipu nabízí pohled “ke kořenům” vzniku a vývoje tohoto komunikátu, ovšem s hlavním zaměřením na jeho podoby v 21. století. Její autor dokonce v rámci praktické části natočil vlastní neoficiální hudební klip ke skladbě Sick od Utah Points a proces jeho vzniku detailně popsal.

Mohl tak doslova využít své teze o povaze tohoto média a využít ty vlastnosti, které se v průběhu desetiletí příliš nemění. Jak uvádí pisatel, významný inspirační zdroj moderní klipové produkce lze nalézt v díle německého tvůrce Oskara Fischingera (1900-1967), jehož krátké filmy pracovaly s čistě abstraktními obrazy, pohybujícími se v úzké návaznosti na nuance klasické či jazzové hudby. Mezi jeho nejznámější díla patří Komposition in Blau a především pak úvodní sekvence z animovaného Disneyova filmu Fantazie z roku 1940, která vznikla na motivy hudby J. S. Bacha.

Fischingerův odkaz se na rozdíl od muzikálového projevil ve videoklipu zcela odlišnou, avšak neméně důležitou konvencí – přesnou, mnohdy až pedantskou synchronizací zvuku a obrazu, která vzniká systematizací pohybů v obraze a střihů mezi jednotlivými záběry v závislosti na rytmické i melodické složce konkrétní skladby.

Taková synchronizace má často až podobu klišé, nikoliv ovšem samoúčelného, ale za účelem dynamizace muzikálního vyjádření. Ta se projevuje např. zapojením pohybu a vyvoláním pocitu neustálého posunu vpřed. Filip Šašek konkrétně jmenuje např. chůzi po ulici (Serj Tankian: Sky Is Over, Verve: Bittersweet Symphony) nebo jízdu dopravním prostředkem (Cardigans: My Favourite Game, Alanis Morissette: Ironic).

Typickým pro samotné médium videoklipu je potom způsob, jakým hudební video nakládá se svými obrazy – to jej zásadně odlišuje od tradiční imaginace, kterou jsme si navykli sledovat u celovečerního filmu. Zatímco film pracuje převážně s klasickou kontinualitou, videoklip se naopak snaží kontinuum a z něj pramenící narativní schéma narušit a rozkouskovat. Jedině tak může dosáhnout svého hlavního záměru koncentrovat diváckou pozornost na hudební složce, protože tradiční spojitá narace totiž obvykle přispívá k větší fixaci na obraz. Digitalizace a stav nestálosti a neukončenosti, který je novým médií vlastní (dle koncepce Petera Lunenfelda), umožňuje narativní schéma nabourat jeho neukončeností. Ta je viditelná např. v klipových montážích, které své prostředí neustále aktualizují a nabalují zcela nové dimenze, v nichž se daný umělec objevuje. Čtěte celou bakalářskou práci Filipa Šaška.