Sémiotická analýza komiksu v současných českých společenských časopisech v letech 2000 – 2015 (Vztah komiksu a časopisu)

by Anna Dorňáková

Tato diplomová práce obhájená na FSV UK se zabývá českým komiksem ve společenských a kulturních magazínech po roce 2000. Svým zaměřením tak v jistém smyslu navazuje na publikace zabývající se historií českého komiksu. Po roce 2000 se na poli českého obrazového seriálu tvoří nová generace autorů, tzv. Generace nula, jejíž zástupci se v mnoha ohledech zásadně liší od autorů dřívějších, zvláště těch, jež lze řadit do Generace 89. Prostřednictvím sémiotické analýzy se autorka zaměřujeme na komiksovou produkci v současných periodikách a zjišťuje, do jaké míry i magazíny zaměřené na zpravodajství, a určené tak pro širší vrstvy příjemců, publikují na svých stránkách různorodé komiksy, případně jak tyto materiály korespondují s profilem časopisu. Pro zachycení možného kontrastu byla do rozboru zařazena navíc i kulturně zaměřená periodika. Skupinu magazínů, jejichž komiksy a stripy byly analyzovány tak tvoří zpravodajské časopisy Reflex a Respekt a kulturní periodika Art+Antiques a A2. Analytické části předchází teorie, jež se vedle reflexe debat o vhodné definici pojmu komiks zaměřuje na vztah textu a obrazu, jenž je pro komiks tak významný. Kromě toho je v této práci probírán i aparát vizuálního jazyka komiksu a historie českého obrazového seriálu.

„Vyprávějící obrázky. Jako pro tvůrce je mi komiks ideálním jazykem vyjádření, protože v sobě spojuje jak výtvarnou, tak literární složku v neoddělitelné jednotě. Jako čtenáře mě některé komiksy přivádějí k vytržení a poskytují mi obrovský zážitek, zatímco jiné mě nezajímají, podobně jako romány, divadlo, filmy, hudba.“ Takto v roce 2008 odpověděla časopisu A2 komiksová výtvarnice Lucie Lomová na otázku, co ji přitahuje na komiksové formě (Lomová, 2008: 17). Dvěma větami tak shrnula mé pocity vůči komiksu a také důvod, proč jsem si toto téma vybrala pro diplomovou práci, píše v úvodu Anna Dorňáková.

Jádro její diplomové práce tvoří sémiotické analýzy komiksů z vybraných českých společenských a kulturních magazínů od roku 2000 do roku 2015. Těmto analýzám nezbytně předchází popis metody, jež je k rozboru využívána. Zásadní prací pro tento text je stať Rolanda Barthese Rétorika obrazu, neboť právě z postupu sémiotické analýzy, jenž je v ní navržen, autorka vychází.

Roland Barthes je autorem ideje smrti autora, když píše: „Teď již víme, že text není tvořen řadou slov vyjevujících jedinečný, svým způsobem teologický smysl (jenž by byl „zprávou“ Autora-Boha), ale je prostorem mnohých dimenzí, kdy se snoubí a popírají různá psaní, z nichž žádné není originálem: text je tkanivem citací, pocházejících z tisíce kulturních zdrojů (Barthes: 1968: 76).“ Zde narážíme na problematiku intertextuality, kdy se ve čtenáři díla střetávají nejrůznější texty. V jiné publikaci – S/Z – Barthes hovoří o „já“, které přistupuje ke čtení textu a jež „je již samo pluralitou jiných textů, nekonečných anebo přesněji ztracených kódů (jejichž počátek se ztrácí), (2007: 20).“

Právě koncept vyjednávání významu je zásadní v Barthesově dvoustupňovém modelu označování. Ve stati Rétorika obrazu navrhuje rozdělení obrazu na tři složky: lingvistickou, denotativní a konotativní (Barthes, 2004(a)). Denotace je základním významem daného znaku bez jakéhokoliv symbolického obohacení. Druhým stupněm označování je pak konotace, na této úrovni znaky nesou sdělení symbolická. Jablko tak např. nebude pouze ovoce, ale ponese také konotace jako pokušení, svár nebo i zdraví. Sedláková poukazuje na fakt, že konotace mohou být jak individuální, tak i kulturní (Sedláková, 2014: 338). Konečně u složky lingvistické je podle Barthese třeba všímat si, jaká je v obrazu hlavní funkce slov.

V jedné ze svých nejznámějších prací, Mytologiích, pak Barthes dvojici označující – označované, která dohromady vytváří znak, posouvá ze systému lingvistického o úroveň výš, na rovinu mýtu, kde znak funguje jako označující v mytickém systému (Barthes, 2004b: 113). Mýtus vzniká opakováním souboru znaků v určitém typu sdělení, při němž dochází ke zřetězení konotací. Barthesův mýtus úzce souvisí s pojmem diskurz, jemuž mýtus podléhá (a zároveň je jedním z jeho konstitučních prvků). Diskurz je zde chápan tak, jak jej pojímal Michel Foucault tedy jako specifická forma vědění a chápání světa, jež je charakteristická pro určitý historický a společenský kontext (Foucault, 2002). Studium diskurzu však není cílem této práce, stěžejním Barthesovým dílem pro zde uvedené sémiotické analýzy tak je stať Rétorika obrazu. Pro práci, jejímž cílem je zjistit, jaká témata a jakým způsobem komunikuje komiks v současných českých společenských periodikách, jsou její východiska více relevantní.

r2

Anna Dorňáková je aplikuje nejprve na rozbor jednoho z vydání komiksu Zelený Raoul, který vychází na stránkách časopisu Reflex.

Z prvního období – 2000–2008 – byl pro analýzu vybrán komiks ve 25. čísla roku 2002. Zelený Raoul se nalézá na poměrně prominentní čtvrté stránce týdeníku Reflex a tuto stranu zabírá celou. V první fázi analýzy se bude autorka zabývat denotací této komiksové strany, tedy jejím popisem bez přihlížení k případným konotacím nebo lingvistické rovině díla.

Denotace komiksu Zelený Raoul z roku 2002

Podíváme-li se na komiks jako celek, můžeme jej přiřadit ke  karikaturistické tradici tak, jak ji charakterizuje Witek (1.2.1 Ikonická rovina vizuálního jazyka komiksu). Pozadí u jednotlivých obrázků obvykle schází, nebo je redukováno na absolutní minimum. Komiks je rozdělen do dvanácti barevných, převážně obdélníkových vinět. Perspektiva je frontální a téměř všechny viněty jsou pojaty jako polocelek. První, úzká viněta zobrazuje zelenou hlavu s tykadly a se slzou na tváři. Nad hlavou i pod ní se vyskytuje text. Druhá ukazuje obézního muže s kravatou mířícího prstem směrem k houfu mikrofonů. Od muže s kravatou, stejně jako mikrofonů vedou dialogové bubliny. Horní částí obrázku vede linka, jež odděluje další text. Dále se obézní muž vyskytuje ve skupině orangutanů za přepážkou, která by mohla představovat řečnický pultík. Kromě opic zde také vidíme lahev. Od mužovy hlavy vede textová bublina, v horní části je opět oddělený text.

Na čtvrté vinětě stojí stále stejný představitel s cigaretou v ruce a úsměvem. U boty s rozvázanou tkaničkou vidíme postavenou lahev a další zase postavě vyčnívá z kapsy saka. Kolem muže jsou zobrazené čárky. Součástí viněty je oddělený text. První viněta druhého řádku ukazuje tuto postavu ze tříčtvrtečního profilu, s cigaretou v ústech, ve společnosti drobného muže s šátkem na hlavě. K postavám směřují dialogové bubliny. Šestá viněta odvádí diváka od hlavního protagonisty ke dvěma mužům, opět zobrazeným z profilu, stojícím blízko sebe, přičemž menší muž prstem ukazuje na většího a tlustšího v dvoubarevném tričku. Separovaný text se tentokrát vyskytuje v horní i dolní části viněty. V obrázku sedmém míří anonymní prst – jeho majitel není ve vinětě zachycen – k muži a ženě. Patrně od majitele prstu vychází i textová bublina. V osmém rámu jsou zachyceny tři postavy z předešlých dvou vinět. Vidíme jim tentokrát zpříma do tváří. V pozadí za nimi pozorujeme neolistěné stromy. Na obrázku je bublina se dvěma zobáčky směřujícími ke dvěma postavám. Vidíme zde horní i spodní doprovodný text. První viněta třetího řádku přivádí diváka zpět k obéznímu muži z počátku příběhu. Jedná se o poměrně detailní záběr na jeho usmívající se tvář. V pozadí vidíme stěnu dřevěné chaty. Na vinětě číslo deset ustupuje divák několik kroků dozadu. K siluetě postavy přicházejí stíny tří pocestných, patně postav z viněty číslo osm. Na obrázku vidíme dvě bubliny se třemi zobáčky vedoucími k příchozím, není zde však žádný separovaný text. Popředí prezentuje větve a houby. Jedenáctý díl zachycuje opět detailně pouze muže s kravatou a dvě jeho textové bubliny. Poslední viněta nezobrazuje explicitně žádnou postavu, pouze siluetu hradu a promluvovou bublinu, jež se nad ním klene.

Konotace komiksu Zelený Raoul z roku 2002

Patrně pouze čtenář znalý české společensko-politické scény nalezne v tomto komiksu postavy, které na základě ikonické podobnosti dokáže identifikovat. Zelená hlava s tykadly z první viněty patří mimozemšťanu Zelenému Raoulovi, obézní muž s kravatou a také pravděpodobně hlavní protagonista příběhu představuje politika Miloše Zemana. Malý muž s palestinským šátkem na hlavě z páté viněty je Jásir Arafat, na dvou dalších obrázcích lze identifikovat baviče Petra Novotného, bývalého ředitele TV Nova Vladimíra Železného a politické komentátory Miloslava Šimka a Zuzanu Bubílkovou. Celá mimika vč. slzy na tváři Zeleného Raoula naznačují, že příběh, který bude divákovi předložen, je smutný natolik, že rozplakal i mimozemšťana. Mikrofony na vinětě druhé a domnělý řečnický pultík na třetí odkazují k tiskovému prohlášení, jež politik činí, a na jeho důležitost. Zobáčky vycházející z textové bubliny, kterou produkují držitelé mikrofonů, jí propůjčují dynamický tvar, bublina díky nim dokonce působí, jako by měla ostny a byla tak symbolem křiku.

Dojem podporuje i fakt, že v bublině je nakreslen veliký žlutý otazník. Můžeme tak věřit, že Zeman podal jakési prohlášení, které vyvolalo pozornost a nepochopení médií. Lahev stojící na pultu ve třetí vinětě pak lze číst jako symbol alkoholu, v tomto případě se znovu uplatní znalost českého společenského prostředí a pověstí o vztahu Miloše Zemana k alkoholu. Opice, které Zemanovi na pultu dělají společnost, by v souvislosti s předcházejícím znakem mohly odkazovat ke slovnímu spojení „mít opici“, konečně jeden orangutan spí (anebo je mrtvý), nad hlavami politika i opic jsou nakresleny spirálky a drobné čárky, které pravděpodobně symbolizují intoxikaci všech přítomných alkoholem. Ve zbídačeném stavu se Zeman nachází i na čtvrtém obrázku – opět si jej lze vykládat vzhledem k lahvím, které má postava u sebe. Muž má rozvázanou tkaničku a rozepnutý poklopec u kalhot. Na zemi se vrší hromada popela z cigarety, již politik svírá. Znaky nám tedy politika ukazují jako alkoholika a náruživého kuřáka se vzhledem pobudy. Navzdory této spoušti se však muž usmívá a zdá se být se svým vzhledem naprosto spokojen. Tento dojem je potvrzen čárkami, kterými je celá postava obklopena a které společně s bílým pozadím vyvolávají asociaci se září obklopující svaté na náboženských obrazech. Lahev stále schovaná v politikově kapse i nadále upozorňuje na opilost, když na páté vinětě Zeman hovoří s Jásirem Arafatem, cigareta, kterou má český politik, podobně jako na druhé vinětě, v ústech může signalizovat nedostatky ve společenském chování.

Arafatova textová bublina ostatně obsahuje, opět stejně jako na druhé vinětě, pouze velký žlutý otazník. Náznakové linky okolo Arafatových očí symbolizují jeho upřený pohled na Zemana. Poselství Miloše Zemana – s ohledem na ostatní obrázky věčně kouřícího alkoholika – jsou pro jeho příjemce očividně matoucí. Šestá viněta vnáší do příběhu Petra Novotného a Vladimíra Železného. Železný ukazuje prsem na Novotného, který se jen usmívá – jeho dvoubarevné triko navíc připomíná konvenční šaškovské šaty. Železný má při svém gestu zaťaté zuby a náznakem můžeme vidět i druhou ruku, kterou má ředitel TV Nova v bok. Evidentně se tak na Novotného zlobí, případně mu vyhrožuje. Zobáček jeho promluvové bubliny přitom vytváří blesk a podporuje tak ideu vzteku. Železného hlava navíc zlehka zasahuje i do sousední viněty obývané Šimkem a Bublíkovou. Lze tedy dojít k závěru, že prst mířící na tuto dvojici rovněž patří řediteli TV Nova. Zatímco Bubílková se pouze usmívá, Šimkova textová bublina obsahuje černý otazník. Tmavá barva symbolu může implikovat tiché nepochopení, ale i temné tušení. Ve spojení s předchozí částí příběhu můžeme usuzovat, že prohlášení Miloše Zemana, se nešťastným způsobem dotýká zábavných pořadů televize Nova.

Nyní je třeba opět zapojit vědomosti o politicko-společenském dění v ČR – kterými čtenář tohoto komiksu v roce 2002 dozajista disponoval: roku 2002, kdy tento komiks v Reflexu vyšel, ohlásil Miloš Zeman odchod do politického ústraní. Poslední viněta druhého řádku ukazuje trojici bavičů, na cestě lesem, jak naznačují stromy. Jedná se patrně o namáhavou túru, neboť postavy vypadají odraně a vyčerpaně, po tvářích jim stéká pot a Zuzana Bubílková se opírá o hůl, Petr Novotný zatíná zuby. Náznak krajiny okolo postav implikuje nehostinnost. Pokud bychom se drželi verze o Zemanově stažení se z politiky, mohlo by toto vyobrazení na symbolické rovině vyjadřovat neúrodu témat, která po politikově odchodu zábavné pořady – a jejich moderátory – zasáhla.

Poslední řádku vinět otevírá usmívající se Zemanova tvář. V pozadí se rýsuje dřevěná chalupa s jelením parožím, nacházíme se tedy s politikem opravdu na odpočinku. Zeman se dívá směrem k divákovi a bublina poukazuje na řeč – obraz tak působí, jako by tato řeč patřila čtenáři. Další viněta náznakem chalupy a vyobrazením hříbků a větví poukazuje na fakt, že se nacházíme stále ve stejném momentě. Vidíme, že baviči z Novy již dorazili k chalupě a sborově křičí. Šimek patrně padl na kolena, Bubílková, která se hrbí nad svou holí, má okolo hlavy kapky, a lem jejích šatů je rozedraný, potrhaný je i šašek (všimněme si zatočených šaškovských bot) Novotný. Záběr ve formě celku dovoluje divákovi srovnat zbídačenost poutníků s velikostí a rovným postojem politika: prosebníci škemrající o pomoc. Obraz na této vinětě obsahuje pouze siluety. Umožňuje tak čtenáři vmyslet si na místo prosebníků i jinou zoufalou skupinu.

Na předposlední vinětě spatřujeme opět detailní záběr Miloše Zemana. Záření za jeho hlavou dodává dramatickou atmosféru a přikloníme-li se k verzi prosebníků z předchozího obrazu, pak by toto světlo mohlo být i svatozáří dobrodince. Politik, opět čelem ke čtenáři, něco pronáší. Ani na poslední vinětě se nevyhneme nutné znalosti českých reálií, abychom správně identifikovali siluetu hradu jako siluetu Pražského hradu, a co více, jako tradiční sídlo českých panovníků. Pokud navíc čtenář ví, že roku 2003 se v ČR konaly prezidentské volby, je snadné vyrozumět, že baviči na předchozí vinětě přemlouvali Zemana ke kandidatuře na post hlavy státu.

Lingvistická rovina komiksu Zelený Raoul z roku 2002

Nyní se podívejme na to, jak bude text korespondovat s dosavadními závěry analýzy: Viněta číslo jedna: Separovaný text říká: „Nastala chvíle loučení…“ a text pod Raoulovou hlavou doplňuje: „Milý Miloši, bude nám bez tebe smutno.“ Vypravěč ve druhé vinětě pokračuje: „Bez tvého slovníku…“ Zemanova bublina přitom říká: „Rozpočítám vás: enyky benyky žumpa hnůj, idiot, póvl, všichni fuj…“ „Bez tvých opiček…“ na třetí vinětě se Zeman ptá jedné z opic: „Tebe ještě neznám. Z čeho jsi?“ „Bez tvých dvouřadých sak a tvojí vrozené elegance…“ pronáší vypravěč na čtvrté vinětě, kde je politik zobrazen s rozepnutým poklopcem.

A nijak neohraničený text přímo v obrázku dodává žebříček:„Nejšarmantnější politik: 1. Zeman 2. Blair 3. Clinton.“ „Bez tvého taktu a diplomacie…“ pokračuje vypravěč na vinětě, kde Zeman udivenému Jásiru Arafatovi říká: „Ahoj kreténe.“ „…Zavládne v Česku šedivá ubíjející nuda…“ dokončuje vypravěč větu. Vladimír Železný se přitom vzteká na Petra Novotného: „To má být zábavné?! Máš okamžitou výpověď!“ A vypravěč pokračuje: „Když TV Nova klesá rating…“ „A vy dva taky! Bez kvalitní politické satiry se nevracejte!“ křičí Železný i na Šimka s Bubílkovou. „…země je v krizi!“ doplňuje vypravěč. Vypravěč na osmé vinětě upozorňuje: „O několik měsíců později…“ Trojice moderátorů promlouvá k Miloši Zemanovi: „Miloši, prosíme, vrať se. Bez tebe si nevyděláme ani na slanou vodu.“ „…A tak se elita českého národa vypravila do českomoravských lesů…“Opravdu mě chcete zpátky?“ ptá se na deváté vinětě Zeman tváří ke čtenáři. „Ano! Ano!“Vrať se zpátky!!“ odpovídají siluety bavičů–prosebníků na další vinětě. „Tak že jste to vy-„ odpovídá zářící Zeman, „-budu prezidentem!“ dokončuje tučně vytištěným textem. Poslední viněta nese štítek „V lednu:“ a ukazuje bublinu svištící nad Pražským hradem: „Kurva!“ a vypravěč končí příběh: „S Milošem bude zase dobře!“

Smysl tohoto komiksu lze tedy více či méně přesně pochopit i bez opory slov. Na druhou stranu však bez jejich přítomnosti čtenáři uniká humorná linka příběhu, zvláště pak v jeho první části, kde je výsledkem vzájemného harmonického doplňování dvou kódů ironie. Pokud jde o druhou část komiksu, lze konstatovat spíše vztah dominance ikonického kódu. Lze říci, že hlavním úkolem textu je ve druhé části Barthesovo ukotvení a Groensteenova funkce realistická a na dvou místech – „O několik měsíců později,“ a „v lednu,“ – také funkce produkční.

Další analýzy i rozbor vývoje českého komiksu čtěte v diplomové práci Anny Dorňákové.