Samizdat v informační době: Jak ovlivnil Web 2.0 kulturu fanzinů

by Miloš Hroch

Předkládaná diplomová práce Miloše Hrocha s názvem Samizdat v informační době: Jak ovlivnil Web 2. 0 kulturu fanzinů si dává za cíl vyzkoumat, jakým způsobem se proměnila produkce hudebních fanzinů, tedy neoficiálních časopisů vydávaných svými tvůrci na vlastní pěst, s příchodem nových médií. Z teoretického hlediska se práce zabývá historií fanzinové tvorby a koncepty alternativních médií potřebnými pro zhodnocení současného stavu. Stejně tak je v teoretické části věnován prostor praktikám fanoušků, tedy nejvýraznějších představitelů aktivních publik, které jsou velice užitečné nejenom pro popis motivací stojících za produkcí fanzinů, ale i pro pochopení povahy mediální komunikace v kyberprostoru, kde se stírají hranice mezi producentem a konzumentem mediálních sdělení.

Hlavní část práce se soustředí na analýzu rozhovorů s deseti informátory z řad tuzemských předinternetových tvůrců fanzinů i z řad těch současných, uvyklých síťové komunikaci. Z popsaných diskurzivních vzorců je pak možné vysledovat, že tradiční fanzinová tvorba a online prostředí jsou dva oddělené světy, které o sobě vzájemně vědí, ale autoři fanzinů se snaží střežit své hranice. Chtějí své výtvory uchránit před internetem, i když do virtuálního terénu často vstupují pro inspiraci nebo jej využívají jako distribuční nástroj.

V případě fanzinů tak jde o až tvrdohlavé lpění na tištěném formátu v době, kdy se mluví o zániku tištěných médií, zjistil Miloš Hroch. Někteří čeští tvůrci fanzinů si dokonce snaží zachovat určitý odstup i od používání počítače, přestože značně urychluje celý tvůrčí proces. Judita Císařová, která stojí za fanzinem Hlučál, se však přiklání od kategorie „počítač“ ke „cut and paste“. Říká, že „při lepení se na tom můžeme podílet všichni naráz, sedíme na zemi, všude jsou papíry, fotky, tužky, lepidla, nůžky, kecáme, konzultujeme podobu jednotlivých papírů, zasahujeme do toho kresbami. Drží tě to blízko té věci, zin ti prakticky vzniká přímo v ruce.“ Císařová zdůrazňuje rozměr interakce s kolektivem, na rozdíl od osobněné interakce při elektronické komunikaci – může pro ni plnit funkci únikové cesty před neustálým proudem podnětů předkládaných sociálními sítěmi.

„Žijeme v 21. století a bez PC se neobejdeme. Osobně se snažím ořezat čas strávený před monitorem, i přesto ale u něj prosedím velkou část svého dne. Proto jsou pro mě ziny, knížky, vinyly ‘očistné’ svou hmatatelnou podobou, můžu je uchopit a hned vidím, co se mi při práci povedlo nebo co jsem pokazil,“ říká Jan Klouček, tvůrce fanzinu How Can Limo Kid Kill Your Dreams a zároveň provozovatel vydavatelství Samuel Records. Z jeho výpovědi se dá kromě „očisty“ vyčíst i jistý rituální význam, který papírovým fanzinům přikládá. Svým způsobem očistně mají fanziny působit rovněž v kontextu masových (komerčních) médií.

„Nechci velkým médiím konkurovat, ani se proti nim vymezovat. Raději chci ukázat, že věci jdou dělat jinak, říkejme tomu třeba ‘na koleně’. Proč? Prostě proto, že mě to baví, celosvětově funguje síť podobně přemýšlejících lidí a všechno nemusí být jen o podnikatelském plánu, sponzorech. Všechno může být jinak, než jsme zvyklí,“ vysvětluje Klouček principy samostatnosti.

Více se o historii vzniků fanzinů či jejich konkrétním ideologickém zakotvení dočtete v diplomové práci Miloše Hrocha.

Pokud se ale o popkulturu a fenomény fanouškovství zajímáte více, doražte na další z přednáškových večerů Fresh Eye. Ten se výjimečně koná v Olomouci. Podrobnosti najdete ve facebookové události >>>