Martin Foret z Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci vystoupil na konferenci Na viděnou III v rámci panelu profesionálních výzkumů s příspěvkem nazvaným Reklama v komiksových panelech a bublinách. Do online knihovny Fresh Eye přidáváme Foretovu dizertační práci, ve které teoretik komiksu a koordinátor Centra studia komiksu FF UP v Olomouci uvažuje o komiksu v intencích sémiotického kódu.

Pojmová neukotvenost teoretického uvažování o komiksu podnítila vznik dizertační práce Martina Foreta Relační konceptualizace „fenoménu“ komiks, kterou autor obhájil v roce 2015 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Dle Foreta se v diskurzech pracuje s konceptualizací, která má nejčastěji relační charakter a vztahuje „fenomén” komiks k některému z obecnějších pojmů, které mu mají dát patřičný (výkladový, až diskursivní) rámec. Foret upozorňuje, že při těchto atribucích se snadno zapomíná, že ony samotné referenční pojmy jsou nejasné a problematické.

Autor v hlavní části textu identifikuje tři základní obecné pojmy, k nimž je komiks vztahován a pod jejichž perspektivou je nahlížen:

komiks jako (deváté) umění (estetická, uměnovědná perspektiva),

komiks jako (literární) žánr (literárněvědná perspektiva),

komiks jako (svébytné) médium (mediologická perspektiva).

Analýzou tří tradičních konceptualizačních rámců Martin Foret dospívá k závěru, že vnímání komiksu jakožto umění (devátého, populárního, masového), žánru (uměleckého, literárního) a média (ve smyslu kanálu, nosiče, technologie a dispozitivu) není adekvátní a v intencích teorie nosné, neboť nedokáže postihnout specifičnost zkoumaného předmětu. Přistupuje proto k návrhu čtvrté konceptualizace fenoménu komiksu, a to prostřednictvím (sémiotického) pojmu kód.

Komiks lze dle Foreta chápat jako typ sémioticky heterogenních textů/komunikátů, které jsou tvořeny dvěma základními vzájemně propojeným znakovými systémy – verbálním a piktoriálním. Verbální systém zahrnuje vlastní promluvy a jejich čistě informační obsah; piktoriální systém odkrývá kontext promluvy a podílí se na vyjádření emocionální složky výpovědi. Ze znaků obou typů jsou vytvářeny konkrétní, funkčně homogenní texty, a to na základě specifického, jednotného kódu. Na základě vícekódovosti autor přirovnává komiks k mluvenému projevu:

„Zdá se, že právě mluvenému projevu je komiks v jeho vícekódovosti skutečně velmi blízko: ve své obrazové složce je schopen zachytit i takové prvky komunikace, jako jsou mimika, gestika, proxémika a ostatní neverbální složky, které jsou v čistě verbálním psaném projevu (literatuře) buď opomenuty, nebo vyžadují opis. Ten však již patří do jiné roviny výpovědí, zatímco u komiksu, stejně jako v mluvené řeči, tvoří jednu, byť vícevrstevnou komunikační rovinu. Ve verbálním textu komiks může zachytit vlastní (‚informační’) obsahy výpovědí, v jejím ztvárnění (typy písma a tzv. ‚bublin’) pak postihnout i takové náležitosti jako síla či barva hlasu apod. Ve své souhře jsou pak obě složky schopny výstižně vyjádřit třeba rozličný, nervózní, vyděšený či jakýkoli jiný projev v jeho komplexnosti.“

Více o domýšlení komiksu v intencích sémiotiky naleznete v předkládané dizertační práci. Konferenční příspěvek Martina Foreta Reklama v komiksových panelech a bublinách dohledáte již brzy ve videoarchivu Fresh Eye.