Následující text je editorským úvodem k jednomu z pěti tematických okruhů publikace #mm net art – internetové umění ve virtuálním a fyzickém prostoru prezentace, která byla publikována v rámci Edice PAF.
MEIXNEROVÁ, Marie. #mm net art – internetové umění ve virtuálním a fyzickém prostoru prezentace. Olomouc: Pastiche Filmz, 2014. s. 109–112.
Postinternet
„Nestůjte si za ničím, propadejte všemu.“
#postinternet #soucasne_trendy #prezentace #monetarizace
Termínu postinternet zřejmě poprvé užila německá umělkyně, kritička a kurátorka Marisa Olson (*1977). Ta hledala vhodný výraz pro svoji vlastní praxi, a to v rámci rozhovoru na webové stránce We Make Money Not Art (2008).
„Její definice připouští, že internetové umění už déle nemůže být striktně vymezeno jen internetem nebo počítači, ale lze jej identifikovat spíše jako jakýkoli typ umění, který je ovlivněn internetem a digitálními médii.“
Post nemělo znamenat po ve smyslu konce nebo vyhranění se vůči internetu, ale mělo označovat spíš východiska odkazující na internetové způsoby uvažování. Obdobné koncepty označuje ve stejné době také losangeleský netartista a zakládající člen surf klubu Nasty Nets Guthrie Lonergan (*1984) jako Internet Aware Art,„umění vědomé si internetu“.
Mezi kategorie označující současnou tvorbu vycházející ze zkušenosti s internetem patří i tzv. nová estetika. „Termín, který [v roce 2011] vymyslel umělec, literát a technolog James Bridle, odkazuje ke vzrůstajícímu výskytu vizuálního jazyka digitálních technologií a internetu ve fyzickém světě a ke vzájemnému míšení virtuálního a fyzického.” (Kholeif 214)
Zatímco nová estetika je dosud relativně mladý termín, který poměrně neproblematicky odkazuje k výzkumu svého autora, kolem fenoménu uchopeného předchozími dvěma termíny již více než šest let probíhá stále živá diskuze. Termín postinternet byl od svého vzniku nezřídka zavrhován jako neprůhledný, matoucí a sporný neologismus, který se přesto ujal a vkořenil do současného diskurzu o stavu soudobého umění i kultury obecně.
Dnes je termín postinternet používán především jako populární nálepka k označení současného vizuálního umění a je asociován s určitým vizuálním stylem, spočívajícím zejména v„mísení digitálních koláží s digitální malbou do podoby dvourozměrných digitálních tisků, videí nebo sochařských objektů, apropriaci nebo adopci nablýskané reklamní estetiky (korporátní estetika), obrazů a výrobků.“
Označuje vytváření umění strukturně mimo internetovou síť, které však často vzniká pro svou prezentaci na internetu (objekty, které jsou zároveň objekty i fotkami objektů cirkulujícími ve specifickém kontextu sítě).
Obecně přijímaná přesvědčivá definice postinternetu však dodnes neexistuje. Neustálé korekce a redefinice termínu naopak patří k živé a stále se vyvíjející debatě na toto téma. Samotná Marisa Olson později svou tezi s ohledem na následný pětiletý vývoj znovu reflektovala, aby konstatovala, že všechna aktuální díla jsou vlastně postinternetová, protože vznikají v postinternetovém věku.
Podobně podle Louise Doulase, zakladatele projektu Pool, který v letech 2011–2012 ohledával vztah mezi současným uměním a internetem, „není postinternet kategorie, ale stav“.
Spíš než by odkazoval pouze k umění, může tento termín označovat celé období. Právě otázkám postinternetové tvorby, její produkce, prezentace, monetarizace i teoretického uchopení je věnován čtvrtý tematický okruh antologie.
Po umělcích Marise Olson a Guthriem Lonerganovi je pro počátky odborného diskurzu zásadní jméno newyorského kritika a kurátora Gena McHugha (*1981). McHugh v roce 2009 obdržel Arts Writers Grant od Warhol Foundation, který mu umožnil po devět měsíců kriticky uchopovat a historicky kontextualizovat současné umění, které bychom mohli považovat za „postinternetové“. Pro blog nazvaný Post Internet mu jako výchozí bod posloužily teze obou zmíněných umělců, které dále artikuloval.
Americká umělkyně a myslitelka Jennifer Chan (*1988) poskytuje v odborné eseji „Z prohlížeče do galerie (a zpět): Komodifikace net artu 1990–2011“ přehled o prezentačních a monetarizačních principech internetového a postinternetového umění do roku 2011.
Ve svém druhém textu „Poznámky k postinternetu“ z pozice umělkyně kriticky hodnotí současnou postinternetovou uměleckou i teoretickou sféru. Tuto esej z roku 2014 zařadil kurátor Omar Kholeif, editor knihy You Are Here: Art After the Internet, do sekce textů s názvem „Provocations“. Přetištění dvou formálně podstatně odlišných textů jedné autorky ilustruje pestrost diskurzu a polohy, do kterých se musí současný internetový umělec-kurátor-teoretik-kritik-pedagog v rámci uplatnitelnosti svých postojů převtělovat.
#mm
