Ozvláštněno

by Pavel Matoušek

Práce Pavla Matouška, která se v soutěži Fresh Eye Call for Papers umístila mezi vítězi, zkoumá možnosti využití a význam estetické funkce ozvláštnění v současném výtvarném umění. Představuje některé teoretiky, kteří se tímto tématem zabývají a na konkrétních příkladech ukazuje postupy umělců využívajících média fotografie. Autor navíc nabízí i vlastní výstavní soubor fotografií věnovaný tématu ozvláštnění.

S těmito tématy podle Pavla Matouška úzce souvisí proces automatizace a naproti tomu deautomatizace vnímání, který považuje obzvlášť v dnešní technické době za mimořádně aktuální. Umění pak lze chápat jako jednu z nejúčinnějších cest obnovy porušeného náhledu na realitu, a to zejména právě při zapojení myšlenek teorie ozvláštnění, která pracuje s principem aktualizace uchopení reality. Ozvláštnění pak znamená podnítit v recipientovi proces hledání nového, bytostně vlastního a nepředpřipraveného pohledu na svět kolem něj, upřesnil Pavel Matoušek na tematickém večeru Fresh Eye Obraz versus Call for Papers No. 3, kde svou práci obhájenou na fakultě umění a designu UJEP prezentoval.

V její teoretické části se dočteme, že popsané umělecké snažení lze vystopovat až k začátku 20. století. Tehdy skupina tzv. formalistů okolo teoretika Viktora Borisoviče Šklovského (*1893 †1984) formulovala myšlenku ozvláštnění tak, jak z ní filosofové a teoretici umění vycházejí dodnes: „Cílem umění je dát pocit věcí jako faktů vidění, nikoli faktů poznání; metoda umění je metoda ‘ozvláštnění’ věcí a metoda znesnadnění formy zvětšující obtíž a délku vnímání, poněvadž proces vnímání je v umění sám o sobě cílem a musí být prodlužován; umění je způsob jak prožívat dělání věcí […]“ (Šklovskij 2003: 14)

Jako radikální příklad pojetí ozvláštnění ve výtvarném umění můžeme chápat i Duchampovy ready-mades – objekty denní potřeby fyzicky přenesené do místa, kde získávají svým okolím nový kontext. V galerii samozřejmě chápeme objekty jinak než v jejich přirozeném prostředí.

Další příklady ale dodává sám Pavel Matoušek, čímž jehož práce mezi ostatními vynikala. V předkládaném výstavním souboru s názvem Unavený kůň asi nepřekoná námahu nové cesty aplikuje některé z myšlenek teoretické práce do vlastní vizuální tvorby.

Zobrazuje věci všední, na prvním místě pro autora stojí přirozené vizuální kvality. Pojmenování souboru vychází z pocitu únavy z přesycení fotografickým obrazem a jeho opakujícími se náměty. Ze souboru vybíráme na ukázku několik snímků:

mat1 mat2 mat3

mat4mat5