Čtyři roky platformě Fresh Eye nestačí jen jeden pohled na svět, který se prostírá okolo nás. A tak nám tedy ani nestačí prezentace Třetího světa jakožto bandy žebronících černoušků. Poslední listopadové úterý jsme si do PRÁMU pozvali tři přednášející – sociologa, dokumentaristku a koordinátora rozvojové pomoci – aby nám prezentovali další náhledy na onen tajemný Třetí svět.

Vezměme to od začátku. Proč má být vlastně Třetí svět třetí? Sociolog Ondřej Lánský se při vysvětlování této otázky vrátil do doby těsně před Velkou francouzskou revolucí, kdy Emmanuel-Joseph Sieyès uveřejnil svůj spis Co je třetí stav? obsahující tři jednoduché otázky a odpovědi:

• Co je třetí stav? Všechno.

• Čím byl dosud v politice? Ničím.

• Co chce? Stát se něčím.

Francouzský antropolog Alfred Sauvy si na tato slova vzpomněl o více než dvě století později v roce 1952, když analogicky použil pojem Třetí svět pro označení zemí, jež byly dříve nazývány Orientem.

Podobnost s francouzským třetím stavem lze hledat nejen v politické bezmoci. V obou případech se s velkým množstvím lidí jednalo jako s menšinou, v obou případech byla tato „menšina“ považována za jaksi homogenní uskupení, jakkoliv se jednalo o nesmírně rozmanitou část společnosti.

První místo modernity: otrokářská loď

Hlavní část příspěvku Ondřeje Lánského byla pro evropského bílého muže (a pro bílou evropskou ženu taky) pichlavější. Nastolovala totiž alternativní pohled na počátky evropské modernity.

Zásadním prvkem západní modernity je kapitalismus. Zásadním, a také zamlčovaným, prvkem kapitalismu je otrokářství. Již ve čtyřicátých letech 20. století formuloval historik a pozdější premiér ostrovního státu Trinidad a Tobago Eric Williams názor, že bez otrokářství by kapitalismus vůbec nevznikl. Vždyť úspěšný ochod s otroky mohl generovat zisk až 900 %.

Uplakané dítě, rozesmátý Afričan

Otrokářské lodě tedy Evropany převezly do bohatého nového tisíciletí plného stereotypních zobrazení Třetího světa. Ta ve své přednášce rozebírala dokumentaristka Tereza Engelová, která mimo jiné několik let pracovala v Pákistánu. Podíváme-li se do publikace Zikmunda a Hanzelky, nalezneme v něm důstojné obrazy obyvatel zemí Orientu. Obrazy, jež jednoduše ukazují životy tamějších lidí. S dekolonizací, rozvojem médií i sílícími válečnými konflikty v těchto končinách se ovšem z Orientu začal postupně stávat Třetí svět, jehož hlavními znaky jsou hladomory, uprchlíci a války.

Kdo nese vinu za tuto selektivní prezentaci? Média, mezi jejichž zpravodajské hodnoty určitě patří spíše konflikt než mír, spíše negativní než pozitivní události? Jednotliví novináři, kteří rádi ukazují, v jak tvrdé a nebezpečné oblasti se odvažují pracovat? Publikum, jež stereotypní obrazy očekává a cítí se jaksi nekomfortně, setká-li se s odlišnou prezentací? Neziskové organizace, které v zájmu získání prostředků předkládají jen velmi výběrové pohledy na země Třetího světa? Můžeme vybrat libovolnou odpověď, vždycky bude správná.

Chámovo prokletí

O zmíněných stereotypech spojených s rozvojovou pomocí přišel povyprávět náš třetí listopadový host, koordinátor rozvojové pomoci Člověka v tísni, Jiří Krejčík. Organizace, které pomáhají v zemích Třetího světa, se často přimykají k jednomu ze dvou typů zobrazení tamějších obyvatel: jsou to buď odevzdaní nešťastníci, již si nedokážou pomoct sami a jsou závislí na dobrotě druhých, nebo rozesmátí Afričané radující se z drobností.

Pod vlivem takových obrazů pak lze lehce zapomenout, že právě například Afrika není jakýmsi jednolitým útvarem plným stejných lidí, ale je to kontinent, který zabírá více než 20 % povrchu zemské souše a nachází se na něm pětapadesát států a množství různých etnik.

Prapůvodní mýtus o problematičnosti Afriky, z něhož vychází také přesvědčení mnoha lidí, že Země globálního Jihu jsou zaostalé a nelze jim pomoci, vychází podle Jiřího Krejčíka už z Bible. Noemův syn Chám, otec afrického národa, se totiž tváří v tvář Noemově nahotě nezachoval příliš diskrétně, a tak nezdárného Cháma i jeho potomky otec proklel.

Sledování různých obrazů Třetího světa nás zavedlo nejen na různé světadíly, ale i do různých časových epoch, včetně biblické doby. Kam nás zanese příští Fresh Eye, jehož tématem bude Obraz versus vůdce, můžeme jen hádat. Anebo to přijďte zjistit 15. prosince od 19 hodin do PRÁMU!