Obraz versus národní identita: češství, vlastenectví, nacionalismus

by Anna Dorňáková

Co rozumíme pod pojmem národní identita? Kde ji můžeme hledat? Lze ji vizualizovat? Na květnovém Fresh Eye večeru naši hosté pohovořili o národní identitě v architektuře, v komiksu i v datech.

Češi jsou pijani. Češi mají smysl pro humor. Češi jsou slaboši. Češi jsou nevěřící. Češi jsou přizpůsobiví. Co Čech, to muzikant. O tom, jak data posbíraná na internetových diskusích hovoří o vnímání vlastní identity Čechy, přišla na FE pohovořit Kateřina Mahdalová, autorka webu datovazurnalistika.cz. Na diskusích pod internetovými články si o náhledu Čechů na Čechy příliš jasný obrázek patrně neutvoříme, hodnocení národní identity se totiž proměňuje podle tématu článku. Tedy podle toho, zda např. vyznívá více pro-uprchlicky, či proti uprchlíkům či pro-evropsky, nebo proti Evropské unii.

To lze ostatně doložit i dalším příkladem: podle dat Světového ekonomického fóra se v přístupu k ženským talentům blíží Česká republika islámským a rozvojovým zemím mnohem spíše než státům severní a západní Evropy. To nicméně internetovým diskutérům nebrání odsuzovat islámské země právě za jejich bídný přístup k ženským právům. Na internetových diskusích totiž pojem vlastenectví nahrazuje nacionalismus a argumentace na základě faktů se mění v argumentaci účelovou.

Od praotce Čecha po Miloše Zemana

Dalším hostem, kterého publikum Fresh Eye ve Vysočanech přivítalo, byl Petr A. Bílek z Filosofické fakulty UK. Ve svém příspěvku se zaměřil na výklad české historie formou komiksového vyprávění. Pokud jde o komiksy vyprávějící o historii, můžeme na pultech knihkupců nalézt převážně pokusy o komplexní pojednání jakési kanonizované verze českých dějin – od praotce Čecha po Miloše Zemana. Verbální složka hraje v těchto obrazových seriálech zpravidla roli seriózního vypravěče, zatímco rovina ikonická má představovat pouze jakýsi humorizující doplněk. Vzpomeňme v tomto kontextu Obrázky z českých dějin nebo Dějiny udatného národa českého. Můžeme však jmenovat také protipól, jakým je série Opráski sčeskí historje, která ironizuje právě onu seriózní verbální rovinu historických komiksů, zároveň je však rovněž vystavěna na znalosti kanonizované verze českých dějin.

V menší míře se objevují i historické komiksy zacílené na jednotlivé historické události nebo osobnosti, v současnosti např. hojně exponovaný komiks Zátopek… když nemůžeš, tak přidej. V kategorii historických komiksů bychom pak mohli nalézt ještě malou skupinku vyprávění personalizovaných – za zmínku stojí třeba oceňované album Moje kniha Vinnetou od Toy_Box.

Národní identita jako protest

Sledovat projevy národní identity konečně můžeme i mimo obrazovku počítače a strany knih. Ve veřejném prostoru se s vlastenectvím lze setkat formou architektury, pamětních míst i performancí. O tomto tématu na květnovém FE promluvil historik umění a kurátor Ladislav Zikmund-Lender.

Obraz národní identity se ve veřejném prostoru neustále mění, neboť tato národní identita je sama o sobě dobovým a kulturním konstruktem. Dnes by patně jen málokomu dávalo smysl budovat obraz vlastenectví na protestu proti německé kultuře. V devatenáctém století se však jednalo o jeden ze základních motivů – Pomník mistra Jana Husa měl být např. svého druhu protiváhou mariánského sloupu, který byl vnímán převážně jako projev němectví.

Národní architektura má i své hrdiny, jakými je např. architekt Jan Kotěra, zakladatel české moderní architektury a autor Národního domu v Prostějově, jehož podoba je charakteristická množstvím folklorismů.

Veřejný prostor k tomu disponuje i místy paměti. Některá však svým provedením vyzývají leda ke kladení věnců, např. diskutovaný pomník letců RAF, jiná podporují hlubší zamyšlení nad příběhem, ke kterému odkazují, třeba Hejdukův Dům sebevraha a Dům matky sebevraha.

Vzpomeňte si také na nás v úterý 21. června. Budeme totiž znovu ve Vysočanech a program určí vítězové vysokoškolské soutěže Call for Papers no. 3. Pokud jste zvědaví, která témata Fresh Eye porotu nejvíce zaujala, přijďte se na nás od 19 hodin podívat do PRÁMu.