Umělecké dílo a postava jeho tvůrce, umělce, užívají ve společnosti výsadního postavení, ať již toto postavení podlého společenské kritice či je oslavováno jako pozice toho, kdo je schopen společnost reflektovat v nových a dříve neviděných souvislostech. O otázku, co je umění a kdo je umělcem, vedou dějiny umění, estetika i filosofie dlouhotrvající spory pokračující od  platónských dob do dnešních dnů. Ptáme se tak, zda je umělec tím, kdo svojí vizí může ohrozit fungování společnosti, zda je autonomním romantickým géniem či je jasně definovanou součástí světa umění, jak tvrdí institucionální teorie? Otázka po určení uměleckého díla a postavení umělce ve společnosti se neukazuje jako jednodušše zodpověditelná a nalezení této odpovědi se komplikuje ještě více s příchodem nových technologií, dovolujících masové šíření tvorby ze sériové výroby, kterého se chopí jednotlivci v každodenním životě v tvorbě mimo umělecký diskurz.

Kodaková kultura, termín vycházející z boomu šíření amatérské fotografie – jež započala sériová výroba fotoaparátu Kodak, který od roku 1900 s heslem “Stiskněte spošť, my uděláme zbytek” zaplavil americký trh -odkazuje k nezanedbatlenému poli produkce obrazů, jímž je domácí a amatérská tvůrčí činnost. Za součást kodakové kultury můžeme chápat fotografie plnící rodinná alba, domácí rodinné a amtérské filmy, návraty nejrůznějších uměleckých technik, jež se masově šíří společnosti v retro vlnách a další pokusy, kterak pomocí veřejně dostupných médií zachytit svět kolem nás. Status uměleckého díla je s růstem kodakové kultury problematizován v otázce autenticity díla a jeho původnosti, originální jednotě, jak činí termínem aura Walter Benjamin ve slavné eseji Umělecké dílo ve věku technické reprodukovatelnosti. Klasifikační mechanismy dějin umění jsou překvapeny a dochází k posunu jejich hranic vždy, když je autor amatérského původu přijat mezi uměleckou špičku oboru, jak můžeme aktuálně sledovat na neutichající debatě kolem práce fotografa Miroslava Tichého. Problém uměleckého díla a jeho tvůrce se však dočká ještě svého dalšího zkomplikování. Nástup počítačové tvorby a uživatelsky otevřených grafických programů rozšiřuje spektrum a pole působnosti pro ty jedince, kteří odmítali či nedokázali pracovat s klasickými médii fotografie a filmu.

V neposlední řadě se nabízí na téma kodakové kultury také pohled sociologický a psychologicko-antropologický. Okolo amatérské tvorby vznikají silné komunity fanoušků, kteří se vzájemně v tvorbě posilují předáváním technických rad, společnými neformálními setkáními, přehlídkami, workshopy i hodnocením svých prací. Vytvářejí tak duální svět kopírující svět umělecké kritiky, jež se utváří kolem uměleckého díla a prozkoumává jeho jednotlivé aspekty. Z psychologického a antroplogického hlediska pak zůstává snad nejzajímavější pokusit se hledat odpověď na otázku, co vede člověka k reflexi okolního světa pomocí obrazů a kde se v něm bere touha tvořit?