Obraz versus ezoterika – tajná nauka na prodej

by Anna Dorňáková

Znovu jsme podlehli kouzlu Vánoc. Namísto obtloustlého velkorysého staříka jsme se ale tentokrát rozhodli podívat na ono kouzlo samotné. Prakticky i teoreticky, prizmatem sémiotika, kurátora současného umění a režiséra dokumentárních filmů.

Sémiotik Štěpán Pudlákpřistoupil k tématu ezoteriky z pohledu diskurzu a zároveň poukázal na jeho vztah k diskurzům dalším. Stěžejní se pro Štěpánovu přednášku stala práce Antoine Faivera Access to Western Esotericism, v níž autor mapuje různé, více či méně ezoterické skupiny. Na tomto základu pak Faivre stanovuje čtyři hlavní charakteristiky, které má určitý koncept splňovat, aby mohl být považován za ezoterický. Jedná se o princip korespondence, odrazu, např. mezi mikro- a makrokosmem, který vídáme v horoskopech. Dále o princip živé přírody, v rámci něhož k přírodě přistupujeme jako k magickému elementu s vlastní energií, jež je odlišná od toho, co bychom mohli nazvat energií fyzikální. Třetí princip podle Faivera zahrnuje imaginaci a přenos, např. přenos dotykem, myšlenku zásadní pro ezoterické rituály. Konečně se jedná o princip transmutace či specifičtěji transsubstanciace, tedy víru ve změnu podstaty předmětů.

Charakteristiky, jako jsou ty výše zmíněné, tvoří základ většiny ezoterických nauk. Chceme-li se stát členem společenství, je nutné do tajné nauky proniknout, často prostřednictvím rituálu. V současnosti jsme však čím dál častěji svědky komodifikace tajných nauk, při níž se ezoterický diskurz mísí s diskurzem komerčním – abychom se o tom přesvědčili, stačí si otevřít libovolnou webovou stránku nabízející k prodeji nejrůznější okultní náčiní či ajurvédskou medicínu. Anebo zavolat do televize věštci – ten možná vám, po napojení se na moudrost gnozeologické vrstvy prostřednictvím karet nebo pastelek, předestře také vaši podrobnou lékařskou anamnézu, a připojí tak ezoterickému a komerčnímu diskurzu ještě ten medicínský.

První readymade vlastnil Australopithecus

Ezoteriku však lze hledat i v oblasti, do které zapadá výrazně tradičnějším způsobem – ve výtvarném umění. Tomuto tématu se věnovala přednáška polského kurátora současného umění Rafala Jeczmyka. Počátky zmíněné tradice lze datovat až do doby před třemi miliony let, kdy náš prapředek z rodu Australopithecus nalezl v jižní Africe první readymade dílo, jaspis, který povětrnostní vlivy vypracovaly do podoby lidské tváře. Tím, že si jej vzal, pravděpodobně z náboženských důvodů, k sobě do opatrování, mu přisoudil hodnotu uměleckého díla. Už zde jsme tak svědky těsného sepětí mezi ezoterickou a uměleckou rovinou, sepětí, které umělci v nám bližších časových epochách vědomě rozvíjeli.

Velký zdroj inspirace představovala ezoterika např. pro nejrůznější směry umělecké avantgardy – zatímco dadaismus ponechával prostor náhodě, surrealismus čerpal z automatismu a pobytu ve stavu tranzu. Patrně jediným avantgardním směrem, kterého se ezoterika nedotkla, byl futurismus. Po druhé světové válce sice převládala spíše tendence ignorovat vliv ezoterismu na výtvarné umění – důkazem může být kniha T. H. Robsjohn-Gibbingse Knír Mony Lisy, v níž autor volá po zapomenutí veškerého výtvarného umění od impresionismu po 2. světovou válku, neboť je podle něho výrazem primitivismu – mnozí z nejvýznamnějších autorů tohoto období se však k ezoterickým zdrojům hlásili i nadále, zmiňme Maxe Ernsta či Jacksona Pollocka. Jako jistý druh definitivního opuštění perspektivy T. H. Robsjohn-Gibbingse můžeme chápat výstavu ezoterického a okultního umění v losangeleském muzeu současného umění v roce 1986.

Za pravdou přes obrazy a kyvadélka

Ve vztahu umění a ezoteriky je zásadní zmínit řecký koncept oddělování slov eidolon a eikon. Obě slova mají sice stejný původ, avšak eidolon bychom mohli přeložit jako modlu, falešný obraz, zatímco eikon, naše ikona, je spíše oknem ukazujícím skutečnost. Umělci, tvořící pod vlivem ezoterismu věří, že jejich díla jsou nikoliv eidolonem, ale eikonem a diváky svých obrazů spojují prostřednictvím svého díla s jinými světy. Právě takovou úlohu měly např. obrazy Hilmy af Klint.

Na závěr večera jsme se se studentským filmem režiséra Ondřeje Moravce Ezopové aneb linka je volná ještě jednou vrátili k televiznímu věštění. Ondřej ve svém dokumentu sledoval čtyři vykladače budoucnosti z televize Ezo TV, kartářku Jolandu, Stanleyho Bradleyho, Vlastíka Plamínka a Alenku Pastelku, jejich věštecké praktiky i víru ve vlastní počínání.

Na závěr se snad hodí jedna novoroční věštba: 17. ledna se v prostorách Petrohradská kolektiv bude konat nejen další ze série Fresh Eye přednášek, tentokrát na téma Obraz versus Antropocén, ale také křest do češtiny přeložené knihy Johna Bergera Způsoby vidění. A to je věc tak jistá, jako by vám ji vyvěštilo kyvadélko.