Do dnešních dní máme možnost setkat se s plakáty, které vznikly v období Třetí říše, i přesto nám možná uniká promyšlenost jejich sdělení. Diplomová práce Mytologická a sémiotická rovina vybraných plakátů z období Třetí Říše si dala za úkol prozkoumat, jak nacionálně socialistická ideologie nakládala se sémiotickými znaky a jaké mytologické konstrukce na plakátě tvořila, píše v úvodu její autorka Andrea Fulková. Promyšlenost těchto konstrukcí potom dokládá mj. analýzou známého plakátu s Adolfem Hitlerem.

Heslo ,Ein Volk, Ein Reich, Ein Führer‘ (Jeden národ, jedna Říše, jeden vůdce) zůstalo jako nesmazatelná stopa v mysli většiny Němců, kteří žili v létech nacismu. Objevovalo se na bezpočtu plakátů a v publikacích; bylo stále slýcháno v rádiovém vysílání a projevech. Tento koncept jednoho národa, jedné Říše a jednoho vůdce reflektoval dlouhotrvající nacistickou touhu po proměně Německa v rasově homogenní společnost, jejich ideálu Volksgemeinschaft (národního společenství), jež vedl Führer. Nacisté hrdě prohlašovali, že jejich říše bude totalitním státem, společností, ve které strana a její ideologie pronikne do každého aspektu veřejného a soukromého života. Ideologii lidé neměli nechávat přede dveřmi svých domovů, ideologií měli žít, měli ji až fyzicky cítit a propojit se s ní. Přijmout ji jako samozřejmý „způsob myšlení, z něhož jednak samy (ideologie) vyrůstají a v němž pak také nacházejí prostředí příznivé jejich masovému rozšíření.”

Z výše uvedeného vyplývá, že i osoba Adolfa Hitlera, prvního muže Německa, nacistické ideologie a Nacionálně socialistické dělnické německé strany, měla být všudypřítomná a měla prostřednictvím takovýchto obrazů pronikat do domácností německých rodin, do jejich myšlení a každodenního konání. Běžným výjevem v rodinách německých nacistů bylo např. „zdobení vůdcova obrazu“ u příležitosti ukončení žní.

Podle vymezení mytizace v podání Rolanda Barthese, ve které dochází k posunu do sekundárního sémiotického systému a nacházení nového významu, se lze domnívat, že ikonické zobrazování vůdce jako proroka nové a lepší německé budoucnosti je inflexí v Barthesově slova smyslu, kdy si nacistická propaganda vhodně přizpůsobuje, formuje interpretaci osoby Adolfa Hitlera, a tak upravenou ji následně vnucuje. Osoba vůdce strany byla jedním z klíčových komunikačních prvků nacistické propagandy. Obraz rozhodného a důstojného vůdce, jemuž na váženosti, morální a fyzické velikosti přidává i graficky volený podhled na jeho osobu, která vyplňuje celou analyzovanou plochu.

Odhodlaný pohled, jejž Hitler směřuje přímo před sebe, a jeho pravá ruka zaťatá v pěst a založená v bok značí vůdcovu smělost a neohroženost při vyhlídkách na nové časy. Vůdce je nová německá ideologie, ideologie je každodenní život německého národa, který den za dnem tvoří lepší německou zemi. Termín národ „slouží legitimizační strategii univerzalizace (…) a v textech nacistické propagandy dochází k mytizaci výrazu. (…) Slovo ,národ‘ má kromě primárního značení (lidé sdílející stejnou historii a podobné kulturní hodnoty, obvykle též žijící na určitém území, hovořící stejným jazykem) také značení sekundární, a to (podobně jako ,národní‘) vyšší celek zásadní důležitosti, který určuje zájmy jednotlivců.” (Bruner a Šoltys 2011).

Trojjedinost textového kódu umístěného pod osobou vůdce je tak silná, že není ani potřeba jediného ne-textového kódu na plakátu, který by ještě umocnil tak prostě zobrazenou a silnou nacistickou mantru. Stvrzení charakteru vůdcova poslání je červená až purpurová záře, jakási aura, která s sebou přináší neobyčejnost, čímž vysvětluje právo na uchopení moci i na vůdcovský princip a podtrhuje nárok na jedinečnost vůdce i zachyceného okamžiku.

„Za Goebbelsova vedení stála poprvé zcela ve středu propagandy (…) osoba vůdce strany, který byl vyzdvihován jako ,vůdce mladého Německa‘ a zachránce před krizí. Poté, co Hitler jasně prohrál v prezidentských volbách, orientoval Goebbels volební boj (…) více na věcná témata a probojoval se (…) k přednostnímu zaměření propagandy NSDAP na vytváření Hitlerova obrazu jako národního vůdce. Stále silnější důraz na Hitlera a personifikace politického boje nebyly Goebbelsovým geniálním vynálezem, nýbrž vyplynuly v první řadě ze struktury nacionálně socialistického hnutí jako ,vůdcovské‘ strany a opíraly se o shodný názor stranických špiček. Goebbelsovi se tu ale nabízela příležitost využít do pohybu uvedené mašinérie vůdcovské propagandy po roce 1933 k vybudování skutečného kultu vůdce za využití veškerých médií.“ (Longerich 2013)

Pokud vás zajímá, jak se kult vůdce buduje dnes, nezapomeňte na tematický večer Obraz versus vůdce. 15.12. 2015 v 19 hodin v Prámu. Účast povinná.