Lomová rozebrala (a zase složila) komiks The Arrival

 

Minulý čtvrtek proběhl v pražském Studiu Trafačka první blok přednášek o vizuálních studiích ze série Fresh Eye. Během večera vystoupila i Lucie Lomová, která se zaměřila na unikátní znaky komiksového vyprávění.

Rozebírala ukázky z Jimmyho Corrigana, knihy 99 Ways to Tell a Story: Exercises in Style od Matte Maddena nebo z kultovního šestistránkového příběhu Here, ve kterém Richard McGuire pozoruje jeden kout obývacího pokoje. Zatímco záběr zůstává neměnný, prolíná se v něm několik časových linií. Takže na jednom panelu můžeme vidět zároveň myš chycenou do pasti v roce 1999 a dinosaura z doby 100 milionů let před naším letopočtem. Celý komiks si můžete přečíst here.

V jiné části Lomová ukázala, jak zásadní je pro Shauna Tana řazení panelů v díle The Arrival. Jelikož Tanův oceňovaný grafický román vyjde zanedlouho v Česku a paní Lomová nám laskavě poskytla tuto část přednášky, přínášíme vám ji nyní jako takovou malou upoutávku a zároveň jako pozvánku na další přednášky Lucie Lomové.

„Pro svou přednášku jsem udělala malý experiment týkající se uspořádání políček. Použila jsem k němu stránku otvírající druhou kapitolu komiksu Shauna Tana The Arrival.

1. V pravidelném uspořádání devíti políček se nám představuje situace hlavní postavy – člověka, který opouští svou rodinu a domov na zaoceánské lodi. První obrázek ukazuje, jak stránka skutečně vypadá – postupně se vzdalujeme od fotografie jeho blízkých a odhalujeme víc a víc překvapivých informací, jak se rozšiřuje zorný úhel. Dojem je emotivně velmi silný – od detailu na fotku ažpo nekonečný oceán. Tím kontrastem pocítíme, jak nepatrný je hrdina – a jeho fotka v rámečku – v širém světě. Začali jsme jeho vzpomínkou a můžeme si představovat, jak se mu stýská, od počátku jsme emočně s ním.

2. Přeházela jsem obrázky tak, jak by odpovídaly konvenci mangy, tj. zprava doleva odshora dolů. Pro čtenáře mangy je tudíž efekt stejný jako pro nás varianta 1. Zkusíme-li si takové uspořádání přečíst evropským způsobem, dostaneme sice stejný počet informací, ale dojem je jiný. Rytmus se promění. Z plynulého oddalování se vzdalujeme ve třech skocích, rytmicky pravidelně, což působí rušivě, dramaticky, znepokojivě, odlišně od toho, k čemu stránka slouží.

3. Poslední varianta prostě přeházela políčka od konce do začátku v opačném pořadí. Opět máme tytéž informace , ale úplně jiný čtenářský zážitek. Nejprve vidíme velký celek, zaoceánskou loď, postupně po krůčcích odhalujeme víc a víc podrobností, ale žádný efekt překvapení se nekoná – už od začátku přece můžeme předpokládat, že na lodi se plaví jacísi lidé v jakýchsi kajutách se svými osobními věcmi. Jenom na posledních políčkách vidíme našeho hrdinu, takže stránku nemůžeme prožívat jeho prostřednictvím, být na jeho straně.

Zatímco originální varianta je emotivně silná a skvěle uvozuje kapitolu, která vypráví o těžkých začátcích v novém světě, druhá je nepoužitelná na první pohled a ta třetí je objektivizující, odtažitá, mnohem méně expresivní.“

Dovolil jsem si naznačit ještě další varianty ilustrující eleganci Tanova layouta. Pravidelný rytmus a mřížka 3 x 3 nám totiž umožňují vyjmout ze stránky sloupec nebo jít přes úhlopříčku, aniž by se změnil význam – stále se vzdalujeme, do jisté míry zůstává i moment překvapení. Australský držitel Oscara ale vládne komiksovou zkratkou a v momentě, kdy chce emocionálně působit na čtenáře, i citem pro její porušení. Takže tuhle scénu odvyprávěl přesně tak, že nic nechybí. A ani nepřebývá.

Lucie Lomová
Přední české komiksová autorka, publikuje v Čechách a Francii, držitelka několika komiksových cen Muriel, autorka prací Anna chce skočit, Anča a Pepík či Divoši lucielomova.blogspot.com