Kultura a divácké násilí

by Josef Kasal

Divácké násilí tvoří složitý komplex vzorců chování a jednání příznivců sportu. Samostatným fenoménem je v tomto ohledu fotbalové diváctví. Josef Kasal, který uvažuje o sportu jako o specifické formě kultury, se ve své dizertační práci obhájené roku 2012 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze zabývá motivacemi aktérů násilí na fotbalových stadionech.

V odborné literatuře je divácké násilí definováno jako násilí, které je plánované, má opakovaný či manifestační charakter a je realizováno relativně ohraničenou skupinou osob, jejichž jednotícím znakem je sounáležitost s určitým klubem či národním týmem. (Smolík, 2008) „K pochopení motivací aktérů sportovních podniků, k pochopení vztahu člověka ke sportovním hrám je nezbytné odlišení kulturního a sociálního jako nástroje interpretace hlavních tendencí v chování diváků,“ uvádí ve své práci Kasal. Kromě vlastního násilí spadají podle něj pod tento pojem i další formy rizikového chování, jako je široká škála extremistických projevů a neochota podřizovat se společenským normám. V souvislosti s diváckou kulturou, zvláště potom okrajovou kulturou fotbalových fanoušků jsou v práci akcentovány otázky související se sebeuskutečněním, smyslem života a jeho subjektivní kvalitou.

„Není to nic jiného (fandění, pozn. autora) než vlastně obyčejná láska. Člověk se potřebuje propojit s někým, či něčím – co mu dává smysl. Jsem spojen s těmi, kteří mají stejný vztah úcty ke klubu, k městu v němž žiji. Vyvolává to pocit sounáležitosti, cítím, že to má smysl, protože je nás víc takových. Navíc k tomu přistupuje fakt, že po těch letech je můj podíl na věci zřejmý. A pro mě to není oběť – je to stav. Jsem mezi lidmi, kteří si navzájem věří, na které je spolehnutí. Je to zvláštní svět lidí, kteří cítí vypočítavost a zbabělost společnosti. V našem světě je na kamarády větší spoleh než na jiné.“ (výpověď fanouška z kvalitativního výzkumu autora)

V českém prostředí nacházejí dle autora skupiny chuligánů a ultras svůj zdroj inspirace především v chování anglických fanoušků. Z jejich chování je silně patrná snaha o nápodobu. Ve svém terénním výzkumu se zabýval celkovou mírou životní spokojenosti fanoušků: „Ve skupinách dochází k pocitům výjimečnosti na základě identifikace s určitými sdílenými znaky. Historické zkušenosti se vznikem fandovství ve Velké Británii poukazují na to, že těmito sdílenými znaky bylo např. komplikované rodinné zázemí, svízelná sociální situace nebo společný sociální původ. Náš výzkum prokázal, že tato kritéria v současné době neplatí.“ Životní spokojenost se markantně neliší od životní spokojenosti většinové populace. Výsledky výzkumu dále prokazují striktní oddělení osobního sociálního pole fanouška od pole diváckého. Násilnosti v průběhu zápasů, před nimi i po nich, jsou rozpoutávány zcela vědomě a cíleně. Vysvětlení hledá autor v mnoha faktorech, kterými jsou: nutnost sebeidentifikace, vnější prezentace, zvýšení kulturního kapitálu a vliv vůdčích jednotlivců s vlastnostmi, které v daném prostředí imponují (tvrdost, nesmiřitelnost s „jinými“, nebojácnost, nezávislost a opovržení institucionalizovanými autoritami, tendence k extrémistickým názorům). U agresívnější části fanoušků je dle autora důležitá vysoká míra stylizace, provokativnost, identifikace s kulturními vzory reprezentujícími sílu, tvrdost a pochybné hrdinství (jako např. prezentace extrémistických symbolů). „Strach a radost z bitvy ve sportu je součástí civilizačního procesu. Sport lidem umožňuje prožití strachu z bitvy, aniž by podstupovali riziko. Element strachu je výrazně potlačen (ačkoliv nezmizí zcela), element vzrušení je značně umocněn (…) Sport je katalyzátorem emocí, které nelze ventilovat jiným přijatelným způsobem. Emoční tenze často neustoupí s koncem hry. Často se stává, že divák přichází na stadion relativně klidný, ale s postupem hry v něm roste napětí, které musí být nějak ventilováno.“ (Elias in Giulianotti, 2004) Fotbalové násilí dnes dle autora více souvisí s ventilem napětí a vzrušení a momentálním emočním naladění skupin, než s celkovou mírou nespokojenosti se životem, která se projevovala v minulosti.

V úterý 13. 11. 2018 od 19 hodin proběhne v prostoru Petrohradská kolektiv další z tradičních přednáškových večerů Fresh Eye. Tentokrát se připravte na tematický večer Obraz versus násilí!