Smrt je společníkem fotografie již od samého jejího počátku. V dobových dokumentech si všímáme pokusů zaznamenat posmrtné portréty, byli jsme také svědky první snahy úmyslné manipulace s fotografiemi, které toto životní téma zachycovaly. Smrt je nedílnou součástí reportážní fotografie z válek, ale často je i obsahem dokumentárních fotografií zachycujících stinné stránky života velkoměst, uvádí Greta Blumajerová v úvodu svojí bakalářské práce “Kriminalistická fotografie jako inspirace od roku 1945 v módě a reklamě.” Tu obhájila na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Téma smrti všeobecně je totiž pro většinu z nás tak fascinující, že ho jako marketingový zdroj s velkým potenciálem nemohl nechat bez vytěžení ani všudypřítomný svět obchodu.

Standard toho, co zobrazit šlo a především toho, co bylo k představení širokému publiku žádoucí a vhodné, se ovšem začal výrazněji měnit, když noviny začaly otiskovat fotografie obětí nejen za účelem pomoci nalézt pachatele, ale také pro jejich bulvární nádech.

Nová éra v zobrazování reality módní fotografie pak začala vyrůstat z podhoubí, které se začalo utvářet kolem roku 1970. V té době začíná být sexualita ústředním bodem reklamní a módní fotografie. Tento trend byl podpořen zvyšující se dostupností a poptávkou po pornografii, podpořen šířením drog, změnou politické situace i nástupem nových sociálních hnutí.

Prezentace sexuality byla dobrým artiklem cílícím na zákazníky. Šokovala je. Lidé se zastavili a podívali. Sex a násilí nekompromisně ovládlo estetiku obrazu fotografie té doby a nastal výrazný posun v zobrazování ženy jako modelky, interpretuje proměny estetických norem Greta Blumajerová.  Tělo bylo nyní bráno jako předmět, ženy jako autorky se staly agresivnějšími. Více konkrétních příkladů i detailnější pohled do historie nabízí autorka ve svojí bakalářské práci.