Tématem práce je pojení obrazů z odlišných zdrojů, a to v poli neexistující hypotetické sociální sítě jakožto alternativního způsobu komunikace.
Ta vzniká ve chvíli, kdy máme možnost napojit se na cizí obrazy a používat je ke konstrukci vlastního projevu. Lidé by spolu tedy „komunikovali“ pomocí střihu, jenž by se pro tento účel musel stát dostupným nástrojem projevu.
Pojení obrazů z odlišných zdrojů s sebou přináší fragmentární, přetrhanou formu, v níž se permanentně mění člověk, kontext a především prostor v obrazu (diegeze, mizanscéna).
Prezentace k tématu:
Cílem práce je najít způsob, jak k sobě jednotlivé obrazy pojit a jak je přizpůsobit k tomu, aby napojování dalších obrazů stimulovaly a mohly tudíž zplodit koncept neverbální interkulturní komunikace, jež by se mohla stát pro novomediální společnost přínosnou.
Oproti postupu a metodě, kterou používám ve své bakalářské práci, zde nebudu používat filozofii Henriho Bergsona a nebudu tuto teorii aplikovat na oblast střihového dokumentu. Místo toho se zde budu snažit komentovat estetiku „neustále rozpadajícího se prostoru“, kde by každá obrazová skladba a každé video umožňovalo uživateli sociální sítě do něj vstupovat a rozšiřovat ho vlastními obrazy.
