Předmětem analýzy je jazyk několika významných zástupců bulvárních tiskovin v dobách první republiky. Samostatná kapitola je věnována formální a jazykové stránce titulků prvorepublikových tiskovin.

Představiteli bulvárního tisku v diplomové práci Elišky Lacinové jsou listy tiskařského koncernu Tempo, a to Pondělní list, Večerní list, Polední list a Nedělní list. Dalším analyzovaným zástupcem bulvárního tisku za první republiky je pak Večerní České slovo, které vycházelo v koncernu Melantrich. Večerní České slovo představovalo večerní vydání deníku České slovo a vycházelo v Melantrichu denně od roku 1923. Do roku 1923 vycházelo jako České slovo, večerní vydání. Ranní České slovo přinášelo zejména zprávy z politiky, Večerní České slovo bylo orientováno populárněji a nabízelo zpravodajství stručnější a přehlednější i jiného než politického charakteru. „Díky přitažlivému obsahu a zpracování se Večerní České slovo stalo již ve 20. letech nejrozšířenějším deníkem v Československu a vycházelo v řadě regionálních mutací. Ve 30. letech neměl tento večerník z hlediska nákladu konkurenci v celé střední Evropě. Jeho výše dosahovala i více než 500 000 výtisků denně“ (Bednařík; Jirák; Köpplová, 2011, s. 166). Kromě obsahu a zpracování vyhovujícím masovému vkusu přispěly k velké rozšířenosti tohoto listu právě regionální mutační stránky, díky nimž mohl list lépe oslovit čtenáře z různých míst republiky, ale také pravidelné sportovní zpravodajství s jistou inovací. Ta spočívala v tom, že sportovním zprávám vyhradil tento deník poslední, zadní stranu. Usnadnilo to orientaci těm čtenářům, kteří hledali především sportovní rubriku, protože již nemuseli listovat celými novinami, stačilo se jen podívat na zadní stranu. Podle pamětí ředitele Melantrichu Šaldy (2001, s. 97) to byl přímo jeho nápad a tuto novinku po něm začaly opakovat i jiné české listy. Téměř stejné uspořádání sportovní rubriky se používá v některých tiskovinách i dnes.

Koncern Tempo, založený Jiřím Stříbrným, vydával několik listů, z nichž většina je označována jako tisk bulvární. Tempo se zaměřovalo převážně na odpolední vydání. Prvním listem, který Tempo vydávalo, byl Pondělní list. Ten vycházel od 20. prosince 1926 v rozsahu 12 stran. Tento list si podle Bednaříka, Jiráka a Köpplové (2011, s.173) velice rychle získal svoje místo na novinovém trhu, a proto se Stříbrný záhy rozhodl přidat k pondělníku ještě deník s názvem Večerní list. Jeho první číslo vyšlo v sobotu 19. března 1927. Ten si také čtenáři rychle oblíbili a „na konci roku 1927 již list vykazoval náklad 56 000 výtisků“ (Bednařík; Jirák; Köpplová, 2011, s. 173). Jako další z listů začalo Tempo v roce 1928 vydávat Nedělní list, jehož první číslo vyšlo 1. ledna 1928. Tituly těchto listů se různě měnily, až se postupně sjednotily v název Polední list. Ten pak vycházel každý den včetně nedělního vydání s názvem Nedělní list a pondělního vydání s názvem Pondělní list. Při velkých senzacích byla tištěna mimořádná vydání. Mezi jednotlivými listy nejsou z hlediska obsahu ani formy žádné podstatné rozdíly, je tedy možné popisovat a hodnotit všechny tyto listy společně jako listy Tempa. Typicky tyto listy nebyly členěny do speciálních zřetelně oddělených rubrik, avšak některé rubriky se přece jen objevovaly.

Hlavně zpočátku vycházely rubriky o módě spojené s ilustracemi, recepty (nazývané předpisy), předpovědi počasí, kratší rubrika o umění a kultuře s názvem Kultura pro každého, v prvotních číslech nalezneme také fejetony. Později se jednalo hlavně o sportovní rubriku, dále byly obvykle zařazovány programy divadel, biografů a vysílání rozhlasu, krátké články ze soudní síně, informace z burzovního trhu, pro inzerci čtenářů byla určena rubrika Malý oznamovatel. V těchto novinách byly také vydávány romány na pokračování, zejména s dobrodružnou, napínavou, dramatickou či exotickou tematikou (Zločin lorda Cliftona, Záhada růžového pavilonu, Bar-el-Chazal). Redakce láká čtenáře na tyto romány před tím, než začnou vycházet, jejich popisem s důrazem na zábavnou, dobrodružnou složku. Román Ladislava Vladyky Bar-el-Chazal je pro čtenáře charakterizován jako román mladé ženy, muži olupované a zraňované s dramatickým, široce založeným, ale pevně ovládnutým dějem, který udrží čtenáře v napětí až do posledních vět (Večerní list, 1927, roč. 1, č. 1., s. 3). Je zřejmé, že i romány na pokračování byly vybírány se zřetelem na předpokládané adresáty těchto listů.

Tiskoviny Tempa vycházely ve velkém nákladu, jak vzpomíná ředitel Melantrichu Šalda (2001, s. 133), tři deníky vydávané v Tempu měly tehdy dohromady náklad 200 až 220 000 výtisků a byly druhým nejrozšířenějším českým tiskem v dobách první republiky.

Především v prvních letech vydávání nalezneme na titulní straně těchto vydání ilustrace nebo i fotografie, mnohdy jsou na titulní straně až čtyři. Později se ale tyto tiskoviny spoléhají spíše na přitažlivost titulků a od fotografií upouštějí. Právě senzačnost titulků je velmi nápadná ve všech listech koncernu Tempo. Křičí z nich vraždy (Aby nemusil platiti alimenty, zavraždil ženu i dcerku.; Záhada vraždy u Všenor dosud neosvětlena), sebevraždy (Dvě studentky spáchaly společnou sebevraždu, poněvadž byly vyloučeny ze školy.), milostné aféry (Ženatý šofér zastřelil svou milenku, načež spáchal sebevraždu.), násilí (Bitím ho donutili, aby jim dal peníze.) nebo dramatické události (V hořících šatech vyběhla až na ulici)

Většina obsahu tehdejších bulvárních listů je věnována právě senzačním a vzrušujícím událostem, aférám, zajímavých úkazům a podobně. Kromě senzačních zpráv je mnoho místa v těchto listech věnováno i sportu. V prvních ročnících sportovní tematika zaujímala dohromady i více než tři strany, jednu stranu uprostřed listu a další strany ke konci listu. Krátké sportovní zprávy byly zahrnuty i na titulní straně. V pozdějších ročnících se sport přesunul na samý konec listu, sportovní rubrika zabírala většinou jednu a půl strany. Obsahovala nejen popisy různých utkání a zápasů, jejich výsledky, novinky ze světa sportu, ale také například interview se známými sportovci.

V listech Tempa se objevují jak delší články, zejména v prvních vydáních, tak články kratší a články velice krátké, obsahující jenom několik vět. Tyto krátké denní zprávy nejsou v prvních vydáních příliš výrazně graficky odděleny, působí jako celistvý blok písma. Později se však již oddělují výraznějšími titulky, čárami, inzercí, a tím jsou pro čtenáře přijatelnější. Tiskoviny Tempa se také snaží o co největší zapojení čtenářů, otiskují jejich dopisy, vyhlašují soutěže (například Soutěž o nejkrásnější nohy v republice) a ankety (například anketa Poledního listu Pít či nepít?), v rubrice Malý oznamovatel čtenáři hledali seznámení, sňatky, práci, nabízeli k prodeji různé věci, nabízeli půjčky a podobně. Listy Tempa se také snažily na čtenáře působit emocionálně, mnohdy nalezneme rady čtenářům a články o obyčejných lidech a jejich starostech (Pomozte železničářům pomocné služby; V kterém povolání se člověk dožije nejdelšího věku?; Chraňte se tloušťky; Bolest majitelů domů).

Velice výrazné jsou v těchto listech titulky s funkcí hodnotící. Hodnocení může být podle Bečky (1986, s. 23) implicitní, když vyplývá z konfrontace jevů, je v podtextu a adresát si je vyvodí sám. Nebo může být explicitní, tedy vyznačené slovně, použitím slov hodnotících. V případě bulvárních deníků první republiky bývá hodnocení, ať kladné, či záporné vyjádřeno nejčastěji explicitně, a to hlavně adjektivem ve funkci shodného přívlastku (Listy Tempa: Strašlivá explose v Polsku.; Obtížná cesta 9leté dívenky.; Nebezpečný požár v centru Prahy.; Bestiální vražda na Železnobrodsku.; Záhadné zmizení krásné Němky v Tatrách.; Zajímavé vykopávky v Efezu) nebo přísudkovým slovesem (Listy Tempa: Jak se vyhazují veřejné peníze.; Mladá česká inteligence odsoudila neslušný tisk).

Jazyk článků bulvárního tisku v dobách první republiky se vyznačuje také používáním množství nepřímých obrazných pojmenování, metafor, synekdoch, personifikací, frazémů, přirovnání a podobně. Výrazné jsou v jazyce článků především frazémy, viz Listy Tempa: Ale tu je teprve kámen úrazu.; Ale to bude hodně tvrdý oříšek.; Růžová skla nár. soc. listu.; V Záhřebu šla zvláštní vydání na dračku.; Bude dobře, když si na tuto »účelnost« trochu posvítíme.; Tam jí však řekli, aby si lidově řečeno své dokumenty strčila za klobouk […].; Večerní České slovo: To je voda na mlýn akcionářům-lenochům.; […] potvrzují, že neštěstí nechodí po horách.; Živil se uměle a šlo mu to k duhu.; Dělají si blázny z veřejnosti?; Korunou všeho je, proč vraždil.; Maďarsko nedá pokoje.; Když se jim nehodí rohlíky do krámu…!; […] poznali však svůj omyl, poněvadž měli zálusk na klenotnický obchod […]..

Dalším nápadným jevem jsou přirovnání. Přirovnání slouží podle Hrabáka (1977, s. 134) k výraznějšímu označení základního pojmu a zvyšuje názornost. Příruční mluvnice češtiny (2003, s. 72) upozorňuje na to, že přirovnání má také funkci hodnotící. Některá přirovnání jsou plně ustálena, zautomatizována, jiná jsou tvořena nově. V listech Tempa a ve Večerním Českém slově nalezneme oba dva typy. Nejčastější jsou pak asi přirovnání se srovnávacím výrazem jako: Listy Tempa: nadával jako špaček; bojí se bližšího styku s policejním úřadem jako čert kříže; společné kolumbárium je asi tolik, jako společné hroby vojáků; Večerní České slovo: závin dlouhý jako Václavské náměstí; příběh jako z povídky.; I po této stránce vcházeli někteří lidé do nového roku jako pralinky.; Omastku jako šafránu.

Některé z výše popsaných frází a přirovnání se v českých médií objevují i v současnosti. Jak ale připomíná autorka, současný bulvární tisk se od toho prvorepublikového příliš neliší ani z hlediska obsahu. Bývá naplněn senzacemi, skandály, aférami, kriminálními případy. Stále více se však zabývá osobním životem známých lidí, celebrit. I když v listech Tempa i ve Večerním Českém slově články o známých lidech také nalezneme, v Blesku informace o celebritách převažují.

Kdo se chce o současném kultu celebrit dozvědět více, má k tomu jedinečnou příležitost. 21. března proběhne v prostoru Petrohradská kolektiv další z přednáškových cyklů Fresh Eye. Jeho námětem je právě kult celebrit. Začínáme v 19 hodin.