Gentrifikace v postsocialistickém kontextu střední Evropy. Komparativní případová studie – Varšava a Praha.

by Ondřej Novotný

Fenomén gentrifikace, který získal své jméno v 60. letech díky studii věnované situaci v centru Londýna, dnes není specifikem pouze anglo-amerického prostředí, ale globálním tématem. Transformace městských čtvrtí související s rostoucími náklady na bydlení a sociálními přeměnami se stala sdílenou zkušeností v rostoucím počtu měst na celé planetě a nevyhýbá se ani státům bývalého východního bloku. Na specifika gentrifikace v postsocialistickém kontextu střední Evropy se ve své diplomové práci, obhájené v roce 2018 na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, zaměřil Ondřej Novotný.

Města ve střední a východní Evropě se sice v mnohém svým „západním“ protějškům podobají, jejich vývoj byl však v druhé polovině 20. století zcela odlišný. Pochopení situace, ve které se tato města nacházejí dnes, vyžaduje vlastní teoretický aparát, případně diskusi, do jaké míry jsou převzaté teorie „západního“ diskurzu použitelné v místním kontextu. Obdobně je tomu s aplikací pojmu gentrifikace. Mezi středoevropskými badateli neexistuje konsensus o tom, do jaké míry jsou ve městech bývalého východního bloku identifikovatelné „západní“ procesy přeměny městských center a do jaké míry anglo-americká teorie zkresluje představy o jejich vývoji. Tématu bylo v roce 2015 věnované druhé číslo časopisu Geografie, kde byly publikovány (a jsou stále přístupné) články nejvýznamnějších badatelů oboru. Významným teoretikem je v českém kontextu Luděk Sýkora, na jehož teoretická východiska navazuje ve své diplomové práci Ondřej Novotný.

Ondřej Novotný na základě metodologie, převzaté od anglo-amerických průkopníků oboru Neila Smithe a Davida Leye, předkládá komparativní studii, ve které se věnuje čtvrtím, ve kterých probíhá nebo reálně hrozí gentrifikace. S využitím „západní“ metodologie se pokouší zjistit, co je pro proces v místním kontextu charakteristické. Novotný zjišťuje, zda pražské Holešovice (Praha 7) a varšavská Praga-Północ vykazují stejné znaky, jaké byly sledovány v případě prvního případu gentrifikace na území města bývalého východního bloku, tedy berlínské čtvrti Prenzlauer Berg, kde k procesu došlo již v 90. letech. Sledujíc tři základní faktory – veřejný sektor, soukromý sektor a obyvatelstvo předkládá detailní zprávu o průběhu přeměny obou čtvrtí s vysvětlením nastalých jevů. Klíčovou se podle autora pro postsocialistický kontext ukázala úloha veřejného sektoru a časování jednotlivých fází gentrifikačního procesu.

Ondřej Novotný: Komparační tabulka faktorů, v Gentrifikace v postsocialistickém kontextu střední Evropy. Komparativní případová studie – Varšava a Praha., s. 67.

Prostorovým vztahům v postsocialistické Praze se ve své dizertační práci obhájené na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v roce 2012 věnovala i Michaela Pixová – hostka dalšího z Fresh Eye večerů. Obraz versus gentrifikace proběhne 9. 10. 2018 od 19 hodin v prostoru CAMP – Centra pro architekturu a městské plánování, kde na úvod Pixové navážou Lenka Hámošová a zahraniční host – holandský designer a teoretik Mark Jan van Tellingen.