> texty

» Fresh Eye v NYC: O žluté a přítomné předpřipravenosti

 

New York City – město, ve kterém na jednoho obyvatele připadá jedno literární nebo filmové klišé: Město, ve kterém se vaše sny stávají skutečností. Město, kde nejlepší hudebníky potkáte v metru. Město, kde orgasmus nikdy nebyl tak hlučný a dívky mající ho tak kudrnaté. Město, ve kterém se sousloví „low fat“ zjevuje před vašima očima častěji nežli obrazovka počítače. Město, v němž Harry potkal Sally a Woody Allen svoji nezletilou ženu. Město, které už dávno přestalo být městem. Město, které se stalo světem. Světem, jenž se pro Evropana točí o něco rychleji, takzvaně dvacet-čtyři-sedm, a v němž někdy máte pocit, že stojíte mimo jeho osu.

Nikde jinde však nezažijete pocit, že se stáváte středem tohoto světa a zároveň zůstáváte ukryti uvnitř jeho útrob jako uprostřed neustále se roztahujícího a zkracujícího lidského provazu, který se táhne napříč Manhattanem ve stejné délce jako v milostných objetích propletené podzemní linky. Vně, vevnitř, vně, vevnitř. Nádech, výdech, nádech, výdech. Polknout, zvrátit, polknout, zvrátit. Stáhnout, povolit, stáhnout, povolit. Rytmus, jenž se vpije do vašeho těla s prvním výstupem ve středu města a který navěky nepřeprogramuje pouze vaše biologické šťávy, ale i neuronová spojení, jež se naučí reagovat na nový zásadní, obsedantně přítomný podnět: žlutá!

Evropská města jsou málo barevná. Evropská města jsou špinavá. Evropská města jsou plná smogu, i toho vizuálního: New York je špinavý. New York je plný reklamy. New York ale není barevný, je totiž žlutý. Vyvedený v barvě místních vozů, bodů, jež v mase neustále se měnícího města představují paradoxně mobilní pevné body, které, kdyby se vám náhodou ztratily z dohledu, rozzáří své střechy vyhlášenou broadwayskou fraškou. Světlušky, v jejichž případě, namísto abyste je chytali do sklenice, se snažíte sami dostat dovnitř a zaklapnout za sebou víko.

Marketingoví psychologové jsou zajedno s matkou přírodou. Žlutá představuje barvu zvýšené pozornosti. Ubrusy stolů venkovních restaurací poskakují ve vzduchu, když se mezi hosty objeví včela. Žlutá včela. Ruka s vidličkou automaticky vystřelí vzhůru. Muži mají rádi blondýnky, prý. Do žluta zbarvené vlasy roztáčejí hlavy mužů a ona sladká, za miliony sítotiskem reprodukovaná Marilyn navždy bude poutat pozor-nost světa (nejenom) umění. K Vánocům pravidelně dostávám zvýrazňovače, jsou žluté, stejně jako přesně střižené obleky těch nejšílenějších filmových padouchů a záchranná vesta, s níž ladná letuška předvádí první předletové manévry.

Připravit, pozor, teď! Svatý Augustýn by měl z New Yorku radost. Tvrdil totiž, že neexistuje nic jiného nežli přítomnost – přítomná minulost, kterou si zpětně prostřednictvím paměti vybavujeme, přítomná přítomnost, kterou aktuálně žijeme a přítomná budoucnost, o níž sníme. V New Yorku se žije tady a teď. Špatně! Žlutá! Pozor! V New Yorku se totiž žije ve speciálním modu přítomnosti – v neustálém pozoru. Vždyť kde jinde na světě je žlutý světelný výkřik dopravních semaforů rámován žlutým obdélníkem a namířený do očí řidiče usazeného ve žlutém taxíku? Vždyť to je žlutá na třetí!

Žádné připravit se. Žádné teď. Folklor říká, že „štěstí přeje připraveným“, a proto ve filmovém New Yorku štěstí a naplněných snů dojdou jen ti trénování. Nepřipravení, ti ať vůbec nejezdí. A teď? Pro svatého Augustýna znamenala přítomnost, teď, existenci Boha. Co pak znamená pozor? Možná to, že jste ve městě, které mnozí jako boha vzývají. V místě, ve které(m) mnozí ztratili víru a ve kterém se pouliční kněží a muži, stoupající do nebes těch nejvyšších pater mrakodrapů, stali bohy na zemi.

Ocitli jste se totiž ve světě, v němž se vyplatí dát si pozor. Protože bohem, alespoň na chvíli, byste se tu mohli stát taky.

17. 8. 2015

Navštivte Fresh Eye vizuální blog na našem instagramovém účtu.



> archiv