Elektronický dohled v oblasti spotřeby a médií

by Andrea Špačková

Téměř všechny kroky, které v digitální sféře aktivně podnikáme nebo na nichž pasivně participujeme, jsou podrobeny elektronickému dohledu, který si mnohdy neuvědomujeme. Sběr dat, sledování naší činnosti a ukládání těchto informací do státních a komerčních databází za účelem prevence kriminality či zlepšování služeb však s sebou přináší rizika spojená s narušením soukromí a ovlivňováním osob. Hrozbu tohoto monitorování studuje mladý vědní obor Surveillance Studies – dohledová studia – který je i teoretickým východiskem diplomové práce Andrey Špačkové obhájené v roce 2014 na FHS UK.

Ačkoli je elektronický dohled diskutovaným termínem již několik desítek let, do povědomí široké veřejnosti se dostal zejména v poslední době díky velkým mediálním aférám, které potvrdily, že sběr elektronických dat lze symbolicky nazývat „ropou 21. století“. Tématem dohledu, dohlížení, kontroly, sledování, slídění, řízení v digitální sféře se ve své práci zabývá i Andrea Špačková, která jako úvod do studia tématu volí analýzu Foucaultovy disciplinární společnosti, k níž do kontrastu přidává Deleuzovu společnost kontroly. V teoretickém rámci se věnuje klasikům současné filosofie a seznamuje čtenáře s pojetím Davida Lyona, přičemž vyzdvihuje jeho aktuální koncepci „tekutého dohledu“, která vznikla na základě spolupráce se Zygmuntem Baumanem. Čtenáře seznamuje s rozšířenou formou panoptikonu – banoptikonem, jakožto formou technologického „bezpečnostního opatření“  před společensky nebezpečnými skupinami a jedinci, a synoptikonem – novotvarem Thomase Mathiesena – jehož význam je spojen s masmédii, která upoutávají pozornost většiny k několika nepočetným aktérům.

Přesun k představení problematiky dohledu v oblasti médií a spotřeby autorka opírá o teorie Marka Andrejevice, který pracuje s pojmy interaktivita, digitální uzavření, dediferenciace či customizace. K obchodovatelnosti se soukromím dodává: „Zdá se tedy, že soukromí a znemožnění identifikace dat se stane tím nejluxusnějším obchodovatelným zbožím. Soukromí vždy fungovalo jako prostor, kde můžeme být sami sebou, je to území naší vlastní suverenity. Je znepokojující, že pro nově se rodící generaci je soukromí spíše na obtíž – soukromí jako prostor svobody dnes funguje jako prostor uvěznění.“ Spotřebu chápe jako investici do vlastního společenského zařazení, přičemž „riziko představují datoví dvojníci. Deleuzovská dividua, která mají větší věrohodnost, než my. Jsou tvořena naším vyhledáváním,“ dodává.

https://www.youtube.com/watch?v=4s85NVQ_WkM&t=28s

„Silné emoce, intimní chvilky, napětí, hádky a nekonečná přítomnost kamer, to všechno kvůli výhře pěti milionů korun!“ S takovým sloganem lákala televize Prima ke sledování reality show Vyvolení, jejíž první řada byla jedním z prvních formátů takového typu televizní zábavy v České republice. Na základě Andrejevicovy teorie o reality show se autorka věnuje tomuto typu pořadu a na konkrétním případu Vyvolených jej uvádí do místního kontextu. Úspěch takového formátu představuje jako možný jen díky dobrovolnému přistoupení k nepřetržitému monitoringu a touze po konzumaci životního příběhu celebrit. „Vznikem reality shows a rozmachem interaktivních médií vstupujeme do éry, ve které se ztrácí soukromí – diváci se baví sledováním života jiných, ale zároveň sami dovolují nahlédnout do svého soukromí díky interaktivitě a webu, který každému z nás umožňuje žít svůj život jako reality show. Během sledování reality show dochází v obývacích pokojích k prolnutí Panoptikonu se Synoptikonem – diváci jsou sledováni producentem pořadu, zatímco sami „špehují“ několik vybraných jedinců v soutěži,“ dodává. Selekce lidí, kteří v pořadu účikují rovněž není čistě náhodná – záměrem bývá utvořit konfliktní extravagantní skupinu, která zaručuje „dění“ – vyvolat emoce, pobouřit nebo se ztotožnit.  Reality show tak staví na dvou důležitých prvcích: interaktivitě a nepředvídatelnosti průběhu děje. Vysílání probíhá v několika časech, perverznost diváka může podpořit vysílání po 22. hodině, kdy záběry obsahují např. i hygienu a intimnosti soutěžících. V případě, že na Primě běží jiný pořad, mohou svůj volný čas diváci strávit s Vyvolenými na internetu, kde je obklopuje customizovaná reklama a příspěvky s odkazem na stránky televize, která si vychovává své diváky, jejichž aktivitu neustále monitoruje. A nakonec: „Lepší zůstanou“.

Pokud se chcete o problematice elektronického dohledu dozvědět více, neměli byste chybět v úterý 20. 3. 2018 v prostorách Petrohradská kolektiv, kde od 19 hodin proběhne další z přednášek cyklu Fresh Eye, tentokrát na téma Obraz versus dohled.