Diferenciace venkovského prostoru na příkladu Moravskoslezského kraje

by Vladan Hruška

Diferenciace venkovského prostoru se stává v posledních desetiletích tématem rurální geografie – vědy, která se zabývá geografickými aspekty lidských aktivit a jejich prostorovou organizací ve venkovských oblastech. V českém prostředí obor rozvíjí i Vladan Hruška, host přednáškového večera Obraz versus vesnice, který proměny moravskoslezského venkova reflektuje ve své disertační práci.

„Venkov Moravskoslezského kraje po roce 1989 prošel rapidními a mnohačetnými změnami. Do jeho vývoje významně zasáhla demokratizace společnosti či postupné přijetí neoliberalizačních principů pro řízení ekonomiky, které významně zasáhly do každodenního života venkovských obyvatel. Část společnosti z těchto změn profituje – bohatne, stává se nositeli suburbanizace či rozvoje turismu, zatímco druhá část společnosti se potýká s nezaměstnaností, upadá do víru chudoby a sociálního vyloučení. Tyto základní změny měly významně nerovnoměrný dopad na území kraje“, shrnuje problematiku Vladan Hruška.

Cílem autorovy disertační práce je napomoci k odhalení mechanismů a procesů, které vedou k nerovnoměrnému vývoji a rozdělují oblasti na vítěze a poražené. Autorovi pomáhají především dva teoretické koncepty: koncept relačního prostoru a koncept lokalit. Koncept relačního prostoru zjednodušeně říká, že člověk vytváří prostředí svou každodenní činností, pro níž je rozhodující lidský a sociální kapitál. V rámci konceptu lokalit je o oblasti uvažováno jako o semiautonomní jednotce utvářené místním i nemístním obyvatelstvem (Murdoch, Marsden 1995). Výsledek je takový, že jedinec či skupina obyvatel daného území má možnost transformovat rozhodnutí učiněná na vyšší úrovni ve svůj prospěch – záleží však na koncentraci lidí vyšší úrovně lidského a sociálního kapitálu.

Dichotomie Moravskoslezského kraje se dle Hrušky projevuje mezi jeho západní a východní částí, resp. mezi sudetskou a autochtonní oblastí. Odsun Němců měl na lokalitu fatální vliv: „Následné nedostatečné osídlení snížilo životaschopnost venkovských sídel, kdy pro zajištění určitých komerčních i veřejných služeb je třeba určitá kritická masa obyvatelstva, které však v mnoha sídlech nebylo dosaženo. To vedlo k další depopulaci a úbytku sociálního a lidského kapitálu“, uvádí autor. S událostí souvisí vytvoření nižší vzdělanostní struktury obyvatel, která je přenášená generačně až do současnosti, což má vliv na lidský kapitál a ekonomickou výkonnost. „V kombinaci s ekonomickým opomíjením této části kraje za komunistického režimu a naprosté závislosti lokalit na zemědělské produkci řízené socialistickými podniky, byl tak pro zlomový rok 1989 připraven nebezpečný mix faktorů omezujících zdárný vývoj těchto venkovských lokalit v současnosti. Ústupem od produktivistického způsobu hospodaření významně poklesla produkční funkce lokalit a tím i poptávka po pracovní síle, což má za následek depopulaci těchto oblastí“, připojuje komentář k výchozí pozici venkova po převratu Hruška. Vzhledem k tomu, že je hospodářská produkční funkce v tematizované oblasti na ústupu, shledává autor možná východiska v posílení funkce spotřební, která souvisí např. s rozvojem turismu, jehož potenciál není zcela využit.

Detailní typologii oblastí Moravskoslezského kraje, více o rurální geografii a celou disertační práci Vladana Hrušky naleznete zde.

Autor bude hostem dalšího z přednáškových večerů Fresh Eye na téma Obraz versus vesnice, který se koná 20. 2. 2018 v prostorech Petrohradská kolektiv.