Dialektika synkopy: Theodor W. Adorno a jazz

by Daniel Matoušek

Bakalářská práce, obhájená v roce 2009 na Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně, se věnuje vývoji smýšlení Theodora W. Adorna o jazzu. Autor na základě studia tematických textů zasazuje Adornovo myšlení o jazzu a masové kultuře do souvislostí s vývojem evropského jazzového diskurzu a jeho ideologií v období od dvacátých do padesátých let.

Daniel Matoušek svou práci uvádí ukázkami, nakolik jsou Adornovy nevybíravé názory na jazz dobře známé, často však bagatelizované. Svou práci proto pojímá jako analýzu textů v závislosti na čase a kontextu, ve kterých vznikaly. Nepolemizuje s uceleností Adornových myšlenek, zaznamenává však jejich vývoj: se začátkem dvacátých let s vlivem Lukácse, kdy se teprve seznamoval s marxismem, s nárůstem vlivu psychoanalýzy, se změnou kulturního prostředí a doby, ve které psal a tedy i s nutností změny interpretace. Matoušek se snaží vykládat historii jazzu jako historii posunů jeho diskurzu. Ne tedy jako „historii dynamiky změn jeho rysů, ale jako historii vnímání dynamiky změn jeho rysů.“

Adornova kritika se netýká jednotlivých interpretů v jazzu, ale samotného fenoménu. Za svůj život se přímo jazzu věnoval třikrát. Krátce před svým odchodem z Německa v roce 1933 s prací Abschied vom Jazz, potom v Anglii v roce 1936, odkud se představil s rozsáhlou esejí Über Jazz, a nakonec až v roce 1953 před svým návratem z Ameriky s Zeitlose Mode: Zum Jazz, k níž se váže ještě krátká otisknutá odpověď na výtky německého jazzového kritika Joachima Ernsta Berendta. Autor práce tyto texty chápe jako mezníky, které se podivuhodně kryjí se třemi fázemi Adornova života a změnami jeho bydliště. Ve své práci pak charakterizuje fázi výmarskou  (do 1933), anglickou (1933-1938) a americkou (1938-1953). Do takto vymezených podmínek dosazuje nejen hlavní texty, ale i ty méně známé, korespondenci a mladické novinové kritiky.

To, co z Adorna udělalo ojedinělý zjev ve psaní nejen o jazzu, ale o „lehké hudbě“ obecně, byla dle Matouška „propracovaná systémovost jeho stanovisek. Jako pozorný čtenář Hegela a Marxe si vyvinul myšlenkový model aplikovatelný na celou oblast života. Cokoliv se mělo správně vyvíjet, muselo se vyvíjet dialekticky, v protikladech, a to jak celá společnost, tak i literatura nebo hudba. (…) Adorno objevoval společenské tendence uvnitř samotné hudby,“ uvádí autor předkládané práce.

Matoušek uvádí, že mezi řádky Adornových textů se už od doby, kdy začal psát o jazzu, rýsovala centrální otázka, kterou sice nikdy přímo nevyslovil ale mnohé jeho myšlenky k ní směřovaly:

Je synkopa dialektická? Může být vůbec dialektická v takovémto systému?

Adornova odpověď je dle autora jasná: Může. Zda ale je, anebo není, závisí na způsobu, kterým se použije. Dialektičnosti synkopy dle autora určitě dosáhl Stravinskij, přiblížilo se jí několik strukturálně odvážnějších jazzových kusů, drtivá většina však nikoli.

Autor práce uvádí, že po druhé světové válce se začaly větvě jazzu a populární hudby diskurzivně rozcházet. Právě v tento moment začala být Adornova argumentace problematická. „Ideologie jazzu přilnula k představě nezadržitelného vývoje jakožto podstaty modernismu a Adorno, pro něhož byla modernita už od vzniku monopolního kapitalismu v zásadě neschopná vývoje, trval na svých předchozích vyjádřeních,“ uvádí autor. Otázka, která by ale dle něj měla vyvstat doopravdy, zní: Nakolik se linie těchto dvou oblastí zcizily strukturálně, tedy čistě hudebně?

Apel po zpochybňování, hledání kritické teorie jazzu a více o vývoji Adornova smýšlení naleznete v předkládané bakalářské práci, která slouží jako lákadlo k dalšímu promítání z cyklu Kulturní války. Fresh Eye vás ve spolupráci s ArtMap a cyklem Dokumentární pondělí zve na českou premiéru snímku Blue Note Records: Beyond the Notes (2019) režisérky Sophie Huber. Projekci filmu uvede vystoupení hudebního publicisty Pavla Klusáka „Obal prodává”. V pondělí 16. 9. 2019 ve 20:30 se v malém sále kina Světozor těšíme na viděnou a na slyšenou. Vstupenky v předprodeji naleznete na stránkách kina Světozor.